Fakultní nemocnice v Ostravě je místem, kde jsem strávila dost podstatnou část svého dětství. Pracovala tam moje babička, za kterou jsme často chodili. Mému tátovi tam poskytli skvělou péči po vážné dopravní nehodě. Nejdříve byl na FNO hospitalizovaný a později docházel na ambulanci traumatologie na kontroly. V čekárně zmíněného oddělení jsem i já sama několikrát seděla.
Měla jsem husí kůži, když s námi zastavila tramvaj kousek od areálu, kde se úterní masakr odehrál. Jemný ženský hlas oznámil zastávku „Fakultní nemocnice“ a já měla dojem, že v tónu toho automatického hlasu slyším to, co bychom na takových místech měli pocítit. Laskavost. Pochopení. Úlevu.
Vystoupili jsme z tramvaje a zamířili ke vchodu, kudy před několika hodinami vešlo pár nic netušících lidí. Ti, kterým se přihodil nějaký úraz a potřebovali vyhledat někoho, kdo jim pomůže. Jenže z toho vchodu už nikdy nevyšli. Teď už byla tma, příšerná zima a na místě, kde v úterý parkovaly desítky policejních aut, hasičů a záchranářů, byly nyní televizní štáby, svíčky, květiny a plyšáci.
Přidali jsme další svíčky a chvíli v hloučku lidí nad vším přemýšleli s pohledem do prázdna. Moment, kdy jsem zvedla hlavu a viděla jak různorodá skupinka lidí tady přišla uctít památku nevinných lidí, pro mě do konce života zůstane jeden z nejsilnějších okamžiků, jaké jsem zažila. Přicházeli tady rodiče s malými dětmi, kterým vysvětlovali, co se stalo, přicházely mladé páry a všimla jsem si, že vedle nás stál pán v obleku. Všichni jsme tady teď symbolicky zapálením svíčky sdíleli smutek a šok z toho, co se stalo.
Nechci ani vyřknout frázi „představ si, že…“, protože tyhle situace si nechci ani představovat. Ale… celý život si některé věci odpíráme, abychom měli dost peněz na dům, na stáří, na věci, o kterých si myslíme, že je potřebujeme, nebo je musíme mít. Staráme se o své blízké, o své děti, které jsou středem našeho vesmíru a přemýšlíme nad tím, jak třeba jednou bude vypadat jejich svatba… A jednou ráno vejdeme do čekárny s naraženým ukazováčkem, za námi vstoupí člověk, který na nás namíří hlaveň pistole a je konec. Politici si potom směšnou částkou, řečmi o modlitbách a soucítění nahoní kredit, politická strana hlupáků začne mluvit o terorismu, aby vyvolala v lidech ještě větší strach a život veřejnosti půjde dál.
A nic…
Našetřené peníze už si neužijeme. Své blízké už nikdy neobejmeme, nebudeme jim moct pochválit ten hezký svetr, nový parfém, ani jim nebudeme moct říct, jak moc je máme rádi a vážíme si každé maličkosti, kterou pro nás dělají.
Smutek se ve mně mísí s naštvaností. Pořád nechápu, jak někdo může vejít do malé místnosti plné cizích a nevinných lidí a jednoho po druhém střílet. V místě, kde by se měli cítit více než bezpečně, protože kde jinde o vás může být lépe postaráno ve chvíli, kdy se vám udělá špatně…
O celé události jsem věděla s menším předstihem díky kolegy v práci, jehož přítelkyně v nemocnici pracuje. Sestřička z jejich oddělení zrovna vezla na traumatologii nějaké děti na kontrolu. Možná jim zachránilo život, že vyrazili o pár chvil později. Postupem času vyplavaly napovrch další věci, které mě více, nebo méně udivily. Tatínek, který svou dceru bránil vlastním tělem. Vrahovo obcházení jiných čekáren, kde nenašel dost lidí (což minimálně jednomu člověku zachránilo život). To, že útočník pracoval na novostavbě mámina šéfa. To, že bydlel tři minuty od mé práce.
Transparentní účet
Je mi líto nejen lidí, kteří v ten den přišli o své blízké a kamarády, ale také těch, kteří do konce života budou žít ve strachu, který jim tenhle traumatizující zážitek bude vracet. Sny, ve kterých se celá situace odehrává znova. Strach při sezení v čekárně, jestli náhodou jejich lékař některému z pacientů neřekl něco, co daný člověk slyšet nechtěl.
Zároveň je mi líto rodičů pachatele. Protože i oni jsou teď v těžké situaci. Na dveře jim klepou média, chtějí vyjádření, zatímco oni přišli o syna a musejí se vyrovnat s pocitem, že jejich dítě bylo vrah. Nejednou jim hlavou určitě proběhlo hlavou, co asi udělali ve své výchově špatně.
Pokud chcete zraněným a pozůstalým po obětech pomoci, můžete přispět libovolnou částkou na transparentní účet zřízený FNO – 73030761/0710.
