Gianluca seděl na terase zámečku a pročítal si noviny. Po chvíli k němu dorazila Raffaella, která doprostřed dřevěného stolu postavila tácek se dvěma hrníčky espressa. „Essino vyhořelo,“ podíval se na ní překvapeně. „Slyšela jsem, že je na tom Antonio teď nějak špatně. Ale Jessica o tom nejspíš ještě tolik neví, jinak by pořád tak nerozhazovala všude … Continue reading CATANZARO – V. kapitola – Složka

Jeden ze zvyků Gianlucy bylo vyrazit každou neděli do samoobsluhy kousek od jeho domu. Zpátkyse, přesně jako teď, vracel s čerstvým pečivem k snídani. Společnost mu vždycky dělal pes, kterého aspoň při jednom vyvenčil. Zrovna na chodbě věšel vodítko vedle botníku, když se otevřely dveře, ve kterých stal Frederico. „Buongiorno,“ pozdravil svého syna udiveně. „Buongiorno,“ … Continue reading CATANZARO – IV. kapitola – V ohni

„Buona Giornata!“ zajásal Marco, když se k jeho stolu na terase s výhledem na moře blížil Frederico. „Už jsem myslel, že se nedočkám. Začíná mi dost kručet v břiše,“ postěžoval si. „Mohl sis objednat,“ pokrčil rameny Frederico, který se posadil tak, aby viděl na pláž. „Jaká byla noc?“ zajímal se Marco v domnění, že ji jeho kamarád nestrávil … Continue reading CATANZARO – III. kapitola – Průhledné lži

Frederico s Marcem seděli v pracovně, která byla vybavena těžkými koženými křesly, velkou sedačkou a mohutným dřevěným nábytkem. „Peníze dorazily všechny. Jediný, kdo nezaplatil, je chudáček Andrea. Ten bordel mu buď nevynáší, nebo zapomíná na svoje závazky,“ oznámil Marco poté, co zavřel poslední šanon, který měl zkontrolovat. „Tak tam někoho pošli. Ideálně ještě dneska,“ nařídil Frederico … Continue reading CATANZARO – II. kapitola – V přestrojení

Ranní slunce pomalu začínalo v malém italském městě nabírat na síle a už teď bylo citelné, že nabídne jeden z posledních horkých dní předtím, než do Catanzara vtrhne podzim. Elia seděl na terase vily svého otce a nervózně čekal, až mu majordomus přinese snídani. Více než sedmdesátiletý stařík pracoval nejprve pro Eliova dědečka a po … Continue reading CATANZARO – I. kapitola – Pohřeb

„Tak kam letíš na narozky letos?“ ptali se mě od února kamarádi, kteří můj dlouholetý zvyk znají. Ještě dva týdny předem jsem ale nevěděla, jestli vůbec někam. Po operaci nosu ještě chvíli hrozily problémy, takže ve hře byla varianta, že bych kvůli komplikacím musela zůstat doma. Taky z toho důvodu jsem se rozhodla, že letos svůj … Continue reading Narozeniny v Toskánsku: Vídeňská džungle divnosti a boloňské zklamání

Možná jste teď taky v situaci, kdy jste ztratili svého parťáka a máte v srdci prázdno. Dost přesně vím, jak se cítíte. Následující řádky jsem sepsala nejen protože mi odjakživa pomohlo se vždy ze svých pocitů vypsat, ale také aby lidé, kteří prochází podobným smutkem, věděli, že v tom rozhodně nejsou sami a je naprosto … Continue reading Na památku mému psímu kamarádovi. A vysvětlení, proč je normální odchod mazlíčka oplakat…

Milý deníčku, vždycky jsem snila o tom, že moje cestopisy budou ironické a postupem času budou popisovat stále více a více exotičtější destinace. Po Kypru a Řecku přichází na řadu... Přívoz. Narodila jsem se v Ostravě, vyjma čtyř let jsem tady prožila celý svůj život. Kdykoliv mi někdo řekne, že budeme muset jet přes Přívoz, … Continue reading 6# Víkendový zážitek: Cesta přes Přívoz

Dokážete si představit, že byste se dnes někomu pokusili prodat slavný hrad Karlštejn, nebo linku městské hromadné dopravy, a váš obchodní partner by vám třeba ještě zaplatil zálohu? Možná, že ne. Ale v minulosti už se to jednou povedlo... Celý příběh začíná u Harryho Jelínka. Tento muž, vlastním jménem Josef, se narodil jako prvorozený syn … Continue reading Prodej Karlštejna, kradených věcí z kostela nebo tramvajové linky č. 1: Seznamte se s Harrym Jelínkem