Vy\u0161el jsem schody do druh\u00e9ho patra a otev\u0159el dve\u0159e bytu, kde bylo ticho. Hlavou mi problesklo, \u017ee Zara u\u017e nejsp\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b odjela dom\u016f. Pak jsem si ale v\u0161iml jejich tenisek u botn\u00edku a o chv\u00edli pozd\u011bji ji na\u0161el sed\u011bt v kuchyni na zemi u trouby, jak si oh\u0159\u00edv\u00e1 kousek pizzy. M\u011bla na sob\u011b moj\u00ed ko\u0161ili, hlavu op\u0159enou o ramena, a kdy\u017e jsem ve\u0161el do m\u00edstnosti, nic ne\u0159ekla a ani se na m\u011b nepod\u00edvala. * * * *<\/p>\n R\u00e1no bylo rychl\u00e9 a tich\u00e9. V\u011bt\u0161inu jsem str\u00e1vil na telefonu zji\u0161\u0165ov\u00e1n\u00edm, v jak\u00e9m stavu je Pietro, uji\u0161\u0165ov\u00e1n\u00edm, \u017ee je Gigi v pohod\u011b, Ilariina sv\u011bdkyn\u011b sv\u011bdkuje, kv\u011btinov\u00e1 v\u00fdzdoba je na sv\u00e9m m\u00edst\u011b a nic a nikdo se nehrout\u00ed. Se Zarou jsme ani nesn\u00eddali, jenom jsme si dali rychlou k\u00e1vu s v\u011bdom\u00edm, \u017ee za p\u00e1r minut n\u00e1s \u010dek\u00e1 n\u00e1vrat do role. \u017d\u00e1dn\u00e9 dlouh\u00e9 sn\u00eddan\u011b, jen k\u00e1va vypit\u00e1 ve stoje a v\u011bdom\u00ed, \u017ee za p\u00e1r minut se na\u0161e sv\u011bty zase rozd\u011bl\u00ed. Sledoval jsem ji, jak si sb\u00edr\u00e1 v\u011bci, a v t\u00e9 moj\u00ed ko\u0161ili, s rozcuchan\u00fdmi vlasy, vypadala tak nebezpe\u010dn\u011b moje, a\u017e m\u011b fyzicky bolelo nechat ji odej\u00edt. Cesta mi utekla neskute\u010dn\u011b rychle. U Gigiho m\u00e1my to vypadalo jako v mraveni\u0161ti, kter\u00e9mu n\u011bkdo polil chodbi\u010dky kofeinem. Teti\u010dky pob\u00edhaly s t\u00e1cy, bratranci se hlasit\u011b h\u00e1dali o parkov\u00e1n\u00ed a vzduchem l\u00e9tala ital\u0161tina v t\u00e9 nejrychlej\u0161\u00ed kadenci. Probojoval jsem se do patra a bez klep\u00e1n\u00ed otev\u0159el dve\u0159e Gigiho star\u00e9ho pokoje. St\u00e1l u okna, ko\u0161ili rozepnutou a kolem n\u011bj se motali t\u0159i lid\u00e9. Jeden mu zkou\u0161el upravit vlasy, druh\u00fd hledal ztracenou man\u017eetu a t\u0159et\u00ed, Pietro, do n\u011bj hustil n\u011bco o v\u00fdhod\u00e1ch man\u017eelsk\u00fdch dan\u00ed. Popostr\u010dil jsem si na nose slune\u010dn\u00ed br\u00fdle, str\u010dil si ruce do kapes a sledoval, jak se dve\u0159e od bratrova auta otev\u0159ely. Vystoupila v nich Zara v sand\u00e1lc\u00edch na podpatku a \u0161atech barv\u011b \u0161ampa\u0148sk\u00e9ho, kter\u00e9 vypadaly, jako kdyby \u0161it\u00e9 na m\u00edru. Ilaria m\u011bla \u010dty\u0159i dru\u017ei\u010dky, od\u011bv pro n\u011b vybrala n\u011bjak\u00fd univerz\u00e1ln\u00ed z mal\u00e9ho butiku v centru Florencie, ale na Za\u0159e vypadaly nejl\u00edp. Ale j\u00e1 m\u011bl tenhle dojem nejsp\u00ed\u0161 o ka\u017ed\u00e9m kousku oble\u010den\u00ed, kter\u00fd jsem na ni vid\u011bl. I kdy\u017e nejrad\u011bji jsem ji vid\u011bl bez n\u011bj. Tyhle \u0161aty m\u011bly asymetrick\u00fd st\u0159ih, kter\u00fd odhaloval jedno rameno a linii kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti. Tu linku, kterou jsem ji tolikr\u00e1t l\u00edbal. P\u0159i ka\u017ed\u00e9m kroku se j\u00ed l\u00e1tka vlnila kolem nohou a vysok\u00fd rozparek odhaloval v\u00edc, ne\u017e m\u011b mohlo nech\u00e1vat klidn\u00fdm. Sledoval jsem ji, jak se s naprostou jistotou vydala ke vchodu. C\u00edtil jsem tu absurdn\u00ed sm\u011bs hrdosti a vzteku. Hrdosti proto, \u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee tahle holka s kousav\u00fdm humorem, vtipn\u011b opatrn\u00fdm stylem l\u00edb\u00e1n\u00ed a vzhledem bohyn\u011b pat\u0159\u00ed ke mn\u011b. Vzteku proto, \u017ee jsem tam musel st\u00e1t s rukama v kaps\u00e1ch jako ciz\u00ed \u010dlov\u011bk a sledovat, jak se za n\u00ed ot\u00e1\u010d\u00ed hlavy snad v\u0161ech chlap\u016f na dvorku. Vid\u011bl jsem, jak se za n\u00ed ohl\u00e9dl i jeden z kucha\u0159\u016f u venkovn\u00edho grilu a jak bratranci Ilarie na moment \u00fapln\u011b vypadli z hovoru. M\u00ed\u0159ila m\u00fdm sm\u011brem, ale tv\u00e1\u0159ila se, jako kdybych u t\u011bch dve\u0159\u00ed ani nest\u00e1l. V\u00fdborn\u00fd hereck\u00fd v\u00fdkon. Tohle si s n\u00ed je\u0161t\u011b ve\u010der vy\u0159\u00edd\u00edm. Barista mi podal espresso, kr\u00e1tce pok\u00fdvl a d\u00e1l se v\u011bnoval \u010di\u0161t\u011bn\u00ed k\u00e1vovaru. Ten rytmick\u00fd zvuk p\u00e1ry a cink\u00e1n\u00ed kovu m\u011b trochu uklid\u0148oval. Pak jsem za sebou sly\u0161el sebejist\u00fd klapot podpatk\u016f na star\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 podlaze. Kdy\u017e se Gigi pod\u00edval do nebe, uc\u00edtil jsem ostr\u00e9 p\u00edchnut\u00ed pod hrudn\u00edm ko\u0161em. Ten tich\u00fd vzkaz pro t\u00e1tu byl sly\u0161et mnohem v\u00edc, ne\u017e kdyby mluvil. Zat\u00edmco se n\u00e1\u0161 doktor znovu pod\u00edval na svou man\u017eelku a rty se mu rozt\u00e1hly do toho nejsvobodn\u011bj\u0161\u00edho \u00fasm\u011bvu, jak\u00fd jsem u n\u011bj kdy vid\u011bl, m\u016fj pohled sklouzl k Za\u0159e.<\/p>\n St\u00e1la jen p\u00e1r krok\u016f od nich a prsty jen lehce sv\u00edrala stonky sv\u00e9 kytice. Celou dobu dr\u017eela bradu vysoko, rty sta\u017een\u00e9 do t\u00e9 sv\u00e9 pov\u011bstn\u00e9 \u00fazk\u00e9 linky, kterou se sna\u017eila udr\u017eet emoce pod z\u00e1mkem. Ale ve chv\u00edli, kdy Gigi pol\u00edbil Ilarii a pak na vte\u0159inu zaklonil hlavu k modr\u00e9mu tosk\u00e1nsk\u00e9mu nebi, byl konec. Vid\u011bl jsem, jak j\u00ed jedna jedin\u00e1 slza utekla. Nepokusila se ji set\u0159\u00edt, neuhnula pohledem. Jen tam st\u00e1la, hedv\u00e1b\u00ed \u0161at\u016f se j\u00ed v lehk\u00e9m v\u011btru kolem nohou l\u00edn\u011b p\u0159evalovalo a ta slza j\u00ed pomalu klouzala po tv\u00e1\u0159i. Ta tvrd\u00e1, sarkastick\u00e1 Zara, kter\u00e1 se mnou tak zdatn\u011b hr\u00e1la hru na nen\u00e1vist, byla ve vte\u0159in\u011b pry\u010d. Te\u010f to byla jen s\u00e9gra, kter\u00e1 pr\u00e1v\u011b odevzdala br\u00e1chu jin\u00e9 \u017een\u011b a kter\u00e1 v tom hork\u00e9m odpoledni c\u00edtila to tich\u00e9 pr\u00e1zdno po nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edm mu\u017ei sv\u00e9ho \u017eivota.<\/p>\n Stalo m\u011b hodn\u011b sil, abych ty dva metry, co n\u00e1s d\u011blily, nep\u0159ekonal v jedin\u00e9m kroku. Cht\u011bl jsem k n\u00ed nat\u00e1hnout ruku, set\u0159\u00edt tu slanou stopu palcem a prost\u011b ji schovat v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Cht\u011bl jsem ji odclonit od v\u0161ech t\u011bch des\u00edtek o\u010d\u00ed a za\u0161eptat j\u00ed, \u017ee i kdy\u017e se sv\u011bt kolem m\u011bn\u00ed, j\u00e1 tu stoj\u00edm. \u017de tu nejsem jako sv\u011bdek jej\u00edho bratra nebo jako ten arogantn\u00ed Matteo z h\u00e1dek, ale jako jej\u00ed p\u0159\u00edtel. Te\u010f, i kdykoliv jindy. Byl jsem k n\u00ed v tu chv\u00edli p\u0159ipoutan\u00fd siln\u011bji ne\u017e jindy, a p\u0159itom m\u011b ta zatracen\u00e1 etiketa a slib Gigimu dr\u017eely na m\u00edst\u011b. \u0160tvalo m\u011b, \u017ee se na ni m\u016f\u017eu jen d\u00edvat a nechat ji v tom samotnou.<\/p>\n Podepsal jsem se do knihy klikyh\u00e1kem, kter\u00fd stvrzoval, \u017ee jsem u toho byl a pero jsem polo\u017eil. Kdy\u017e bylo po v\u0161em, Ilaria se oto\u010dila \u010delem ke svateb\u010dan\u016fm a v\u00edt\u011bzoslavn\u011b zvedla kytici. Lid\u00e9 za\u010dali tleskat a hlasit\u011b hul\u00e1kat. Za Gigim a jeho \u017eenou se pak postupn\u011b p\u0159ihnali gratulanti, kte\u0159\u00ed se pot\u00e9 vraceli zp\u00e1tky na sv\u00e1 m\u00edsta, nachyst\u00e1ni h\u00e1zet r\u00fd\u017ei. Po ob\u0159adu se v\u0161ichni p\u0159esunuli ke stol\u016fm, kde m\u011bla prob\u011bhnout hostina. Nechal jsem sv\u011bdkyn\u011b Ilarii mo\u017enost, aby sv\u016fj projev p\u0159ednesla prvn\u00ed a musel uznat, \u017ee mluvit p\u0159ed novin\u00e1\u0159i na tiskovce pro m\u011b byl leh\u010d\u00ed \u00fakol, ne\u017e \u0159\u00edct prvn\u00ed ofici\u00e1ln\u00ed slova sv\u00e9mu \u017eenat\u00e9mu kamar\u00e1dovi. Ani jsem nevn\u00edmal, co Maria v \u0159e\u010di m\u011bla. Jen jsem se pak postavil od stolu a pod\u00edval se na novoman\u017eele a pak tak\u00e9 pohledem p\u0159ejel po v\u0161ech okolo. \u201eZaro, Zaro!\u201d<\/strong> volal Tino, kter\u00fd se sna\u017eil p\u0159ek\u0159i\u010det n\u011bjakou italskou p\u00edsni\u010dku, do jej\u00edho\u017e rytmu tan\u010dil m\u016fj p\u0159iopil\u00fd bratr s Matteem a Pietrem, zat\u00edmco rozesm\u00e1t\u00e1 Ilarie jim do toho od stolu tleskala. V\u0161ichni u\u017e m\u011bli docela upito a Gigi vypadal, jako\u017ee je v naprost\u00e9 euforii. Dvorek, kde se konala hostina a z\u00e1bava, byl poset\u00fd hromadou drobn\u00fdch sv\u011bt\u00fdlek a tepl\u00fd den se pomalu p\u0159eklenoval do p\u0159\u00edjemn\u00e9ho ve\u010deru. Ve\u0161la jsem do vestibulu, \u0159ekla mlad\u00e9 \u010d\u00ed\u0161nici, \u017ee bych pot\u0159ebovala je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed tarteletky, a kdy\u017e s \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvla a zmizela v \u00fatrob\u00e1ch kuchyn\u011b, rozhodla jsem se, \u017ee se na chv\u00edli vzd\u00e1l\u00edm. Vyb\u011bhla jsem nahoru na d\u0159ev\u011bn\u00fd balk\u00f3nek v prvn\u00edm pat\u0159e, odkud bylo na osv\u011btlen\u00fd dvorek docela hezky vid\u011bt, ale u\u017e h\u016f\u0159e z n\u011bj mohlo b\u00fdt vid\u011bt na m\u011b. Tenhle den byl jako emo\u010dn\u00ed horsk\u00e1 dr\u00e1ha a j\u00e1 si pohr\u00e1vala s my\u0161lenkou, \u017ee je nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das zmizet na pokoj. Ustrnula jsem v \u0161oku, kdy\u017e m\u011b n\u011b\u010d\u00ed pa\u017ee sev\u0159ely a p\u0159itiskly k sob\u011b. M\u00e1lem jsem vyjekla, ne\u017e jsem si uv\u011bdomila, \u017ee je to Matteo. Jeho parf\u00e9m v sob\u011b m\u00edsil chladivou sv\u011b\u017eest mo\u0159e\u00a0a h\u0159ejiv\u00e9 t\u00f3ny santalov\u00e9ho d\u0159eva. Kdy\u017e jsem po chv\u00edli se\u0161la z patra, ve\u010d\u00edrek byl v pln\u00e9m proudu. Sako u\u017e m\u011bl m\u00e1lokdo, kravaty byly povolen\u00e9 a parket pln\u00fd. Gigi st\u00e1l u baru, ko\u0161ili rozepnutou v\u00edc, ne\u017e by se jeho matce l\u00edbilo, a zu\u0159iv\u011b gestikuloval s Matteem, kter\u00fd se sm\u00e1l a dr\u017eel ho kolem ramen. Propletla jsem se davem a zam\u00ed\u0159ila k nim. Gigi je tuh\u00fd. P\u0159ij\u010f za mnou na 312, pros\u00edm. Pot\u0159ebuju mluvit s n\u011bk\u00fdm, kdo dok\u00e1\u017ee utvo\u0159it souvislou v\u011btu a neus\u00edn\u00e1 u toho.<\/em><\/p>\n Usm\u00e1la jsem se. Za\u010d\u00ednala jsem toho kluka zbo\u017e\u0148ovat.
\n\u201ePietro to vyklopil, \u017ee jo?\u201c<\/strong> nadhodila t\u00f3nem, jako by se ptala na p\u0159edpov\u011b\u010f po\u010das\u00ed.
\nZastavil jsem se v p\u016flce pohybu p\u0159i sund\u00e1v\u00e1n\u00ed saka.
\n\u201eJak to v\u00ed\u0161?\u201c<\/strong>
\n\u201eProto\u017ee je to Pietro,\u201c<\/strong> pokr\u010dila rameny a kone\u010dn\u011b ke mn\u011b zvedla o\u010di.
\n\u201eA proto\u017ee mi p\u0159ed deseti minutami poslal zpr\u00e1vu, kter\u00e1 ned\u00e1vala smysl, byla pln\u00e1 p\u0159eklep\u016f a kon\u010dila slovem sorry. Tak\u017ee mi do\u0161lo, \u017ee bu\u010f vyvolal barovou rva\u010dku, nebo mluvil o n\u00e1s. Vzhledem k tomu, \u017ee jsi p\u0159i\u0161el po sv\u00fdch, s\u00e1z\u00edm na tu druhou mo\u017enost.\u201c<\/strong>
\n\u201e\u0158ekl to. A ne zrovna poetick\u00fdm zp\u016fsobem,\u201c<\/strong> p\u0159iznal jsem, nalil si do sklenice vodu a posadil se na d\u0159ev\u011bnou barovou \u017eidli.
\n\u201eJak?\u201c<\/strong>
\n\u201eVlastn\u011b mu vp\u00e1lil do obli\u010deje, \u017ee jsme spolu na Sic\u00edlii spali. Jen t\u00f3nem, jako kdyby ho konej\u0161il.\u201c<\/strong>
\nZara proto\u010dila o\u010di.
\n\u201eA Gigi?\u201c<\/strong>
\n\u201eBere to jako zradu,\u201c<\/strong> \u0159ekl jsem zklaman\u011b s\u00e1m ze sebe.
\nBlond\u00fdnka vstala ze zem\u011b a p\u0159e\u0161la ke mn\u011b. Op\u0159ela se mi o z\u00e1da, hlavu si polo\u017eila na moje rameno a ruce si p\u0159ehodila tak, aby si je mohla spojit na m\u00e9 hrudi.
\n\u201eTak\u017ee pozitivn\u00ed je, \u017ee u\u017e se nemus\u00edme schov\u00e1vat. P\u0159ed Gigim.\u201c<\/strong>
\n\u201eTo vlastn\u011b taky nen\u00ed tak \u00fapln\u011b pravda. Chce, a\u0165 se minim\u00e1ln\u011b b\u011bhem jeho svatby dr\u017e\u00edme d\u00e1l od sebe. \u017d\u00e1dn\u00e9 pohledy, \u017e\u00e1dn\u00e9 \u00fasm\u011bvy, \u017e\u00e1dn\u00e9 dot\u00fdk\u00e1n\u00ed… Nic, co by mohlo odloudit pozornost od Ilarie,\u201c<\/strong> popsal jsem a pohladil ji po h\u0159betu dlan\u011b.
\n\u201eZvl\u00e1dneme to?\u201c<\/strong> usm\u00e1la se.
\n\u201eTohle divadlo hrajeme u\u017e docela dlouho, jeden den nav\u00edc se v tom ztrat\u00ed.\u201c<\/strong>
\n\u201eTak\u017ee si spolu ani nezatan\u010d\u00edme?\u201c <\/strong>
\n\u201eNa n\u011bco p\u0159ijdu,\u201c<\/strong> ujistil jsem ji, oto\u010dil se na \u017eidli a p\u0159it\u00e1hl si ji k sob\u011b do rozev\u0159en\u00fdch kolen.
\nJej\u00ed p\u0159\u00edtomnost pro m\u011b za\u010d\u00ednala b\u00fdt n\u00e1vykov\u00e1. V\u011b\u0159il jsem, \u017ee je v tom stejn\u011b po u\u0161i jako j\u00e1, proto\u017ee p\u0159edstava, \u017ee bych m\u011bl znovu fungovat bez n\u00ed, byla nere\u00e1ln\u00e1. Ale s ka\u017edou hodinou, kter\u00e1 n\u00e1s d\u011blila od svatby, se vracel strach p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed ze zku\u0161enosti z minulosti. A i kdy\u017e ve mn\u011b tahle ot\u00e1zka byla u\u017e del\u0161\u00ed dobu, m\u011bl jsem strach se zeptat nahlas. Bude j\u00ed It\u00e1lie a j\u00e1 sta\u010dit, nebo u\u017e si v duchu zase bal\u00ed kufry na \u00fat\u011bk zp\u00e1tky dom\u016f?<\/p>\n
\n\u201eTax\u00edk je dole,\u201c<\/strong> \u0159ekl jsem a op\u0159el se o futra dve\u0159\u00ed.
\nZara si vzala do ruky svou ta\u0161ku, p\u0159istoupila ke mn\u011b a na moment se mi op\u0159ela \u010delem o hru\u010f.
\n\u00a0\u201eTak\u017ee\u2026 od te\u010f si hled\u00e1m jakoukoliv z\u00e1minku k j\u00edzliv\u00fdm pozn\u00e1mk\u00e1m?\u201c<\/strong>
\n\u201eOd te\u010f jsi zase sestra m\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da, kterou nem\u016f\u017eu vyst\u00e1t,\u201c<\/strong> opravil jsem ji a pol\u00edbil ji do vlas\u016f.
\n\u201eUvid\u00edme se u olt\u00e1\u0159e, Zaro. Zkus se na m\u011b netv\u00e1\u0159it p\u0159ehnan\u011b hnusn\u011b, a\u0165 tomu Ilaria v\u011b\u0159\u00ed.\u201c<\/strong>
\n\u201eBudu se sna\u017eit,\u201c<\/strong> zamumlala, v\u011bnovala mi jeden posledn\u00ed pohled a zmizela na chodb\u011b.
\nKdy\u017e se dve\u0159e zaklaply, v byt\u011b zbylo pr\u00e1zdno a v\u016fn\u011b jej\u00edho parf\u00e9mu. Te\u010f za\u010d\u00ednalo to prav\u00e9 divadlo.
\nDal jsem si ledovou sprchu, obl\u00e9kl si b\u00edlou ko\u0161ili, kterou jsem nechal u krku rozepnutou, kr\u00e9mov\u00e9 sako a kalhoty stejn\u00e9 barvy. Kdy\u017e jsem si na z\u00e1p\u011bst\u00ed zacvakl sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 hodinky, v zrcadle na m\u011b koukal n\u011bkdo, kdo m\u011bl v\u0161echno pod kontrolou. Alespo\u0148 navenek.<\/p>\n
\n\u201eVen. V\u0161ichni,\u201c<\/strong> \u0159ekl jsem klidn\u00fdm, ale naprosto nekompromisn\u00edm t\u00f3nem.
\n\u201eAle my je\u0161t\u011b ne\u2026\u201c<\/strong> za\u010dal kade\u0159n\u00edk.
\n\u201eHned,\u201c<\/strong> dodal jsem a jen nazna\u010dil rukou sm\u011br k chodb\u011b.
\nB\u011bhem deseti vte\u0159in bylo v pokoji ticho. Gigi se na m\u011b oto\u010dil. Jeho v\u00fdraz napov\u00eddal, \u017ee by rad\u0161i sko\u010dil z vrtuln\u00edku ne\u017e k olt\u00e1\u0159i.
\n\u201eKafe?\u201c<\/strong> nadhodil jsem.
\nJen kr\u00e1tce k\u00fdvl. Vr\u00e1til jsem se za dv\u011b minuty se dv\u011bma \u0161\u00e1lky siln\u00e9ho espressa. Podal jsem mu jeden a sledoval, jak ho do sebe kopl na jeden z\u00e1tah. Te\u010f u\u017e m\u011bl v obli\u010deji kone\u010dn\u011b aspo\u0148 trochu barvy.
\n\u201eJsi v pohod\u011b?\u201c<\/strong>
\nZavrt\u011bl hlavou.
\n\u201eJsem nerv\u00f3zn\u00ed. Co kdy\u017e se n\u011bco pokaz\u00ed?\u201c<\/strong>
\n\u201eTvoje jedin\u00e1 starost je, abys spr\u00e1vn\u011b a d\u016frazn\u011b \u0159ekl ANO. V\u0161echno ostatn\u00ed je moje starost. A j\u00e1 jsem zvykl\u00fd \u0159e\u0161it probl\u00e9my v b\u011bhu,\u201c<\/strong> usm\u00e1l jsem se povzbudiv\u011b, \u201ea te\u010f mi podej ty man\u017eety. Nem\u00e1me na to cel\u00fd den.\u201c
\nGigi se jemn\u011b uculil.
\n\u201eJsi jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho m\u00e1m sto chut\u00ed trefit a z\u00e1rove\u0148 jsem vd\u011b\u010dn\u00fd za to, \u017ee ho ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b m\u00e1m.\u201c<\/strong>
\n\u201eTak vid\u00ed\u0161,\u201c<\/strong> \u0159ekl jsem se pobaven\u011b, n\u011bkolika p\u0159esn\u00fdmi pohyby mu upravil ko\u0161ili a pak se narovnal.
\n\u201eA te\u010f p\u0159esta\u0148 hyster\u010dit a pohni. Nev\u011bsta m\u00e1 pr\u00e1vo p\u0159ij\u00edt pozd\u011b, ty ne.\u201c<\/strong>
\nVy\u0161li jsme p\u0159ed d\u016fm a tosk\u00e1nsk\u00e9 horko n\u00e1s okam\u017eit\u011b pra\u0161tilo do tv\u00e1\u0159e. Moje auto \u010dekalo u cesty, nabl\u00fdskan\u00e9 a p\u0159ipraven\u00e9 Gigiho dostat na m\u00edsto, odkud se vr\u00e1t\u00ed jako \u017een\u00e1\u010d. Otev\u0159el jsem dve\u0159e vzadu, kam se usadila jeho m\u00e1ma Alice. Ve sv\u011btl\u00fdch modr\u00fdch \u0161atech z n\u00ed vyza\u0159ovala ta tich\u00e1 noblesa, kterou jsem na n\u00ed v\u017edycky obdivoval. Bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee Gigiho rodi\u010de mi v mnoha v\u011bcech rozum\u011bli v\u00edc, ne\u017e moji vlastn\u00ed. Posadil\u00a0 jsem za volant a pod\u00edval se na Gigiho, kter\u00fd na sedadle spolujezdce vypadal, jako kdyby dostal hl\u00e1\u0161en\u00ed, \u017ee jede k hromadn\u00e9 hav\u00e1rii.
\n\u201eKl\u00eddek, Gi,\u201c<\/strong> prohodil jsem a nastartoval.
\nMotor o\u017eil kr\u00e1tk\u00fdm, autoritativn\u00edm zabur\u00e1cen\u00edm a pak p\u0159e\u0161el do hladk\u00e9ho, sebev\u011bdom\u00e9ho p\u0159eden\u00ed.
\n\u201eDneska nejede\u0161 k z\u00e1sahu. Jen t\u011b vezu pro holku.\u201c<\/strong>
\n\u201eD\u00e1vej pozor cestu, Matteo,\u201c<\/strong> ozvala se zezadu Alice s lehk\u00fdm pobaven\u00edm v\u00a0hlase, \u201ea ty, Gigi, p\u0159esta\u0148 drtit to madlo. Nechci m\u00edt u olt\u00e1\u0159e syna s odkrvenou rukou.\u201c
\n<\/strong>V zrc\u00e1tku jsem se j\u00ed pod\u00edval do o\u010d\u00ed a mrknul na ni.
\n\u201eNebojte se, Alice. Dneska jsem ten nejzodpov\u011bdn\u011bj\u0161\u00ed \u0159idi\u010d v It\u00e1lii. Nerad bych, aby m\u011b Ilarie po tomhle za\u0159adila na seznam ne\u017e\u00e1douc\u00edch osob, proto\u017ee jsem jako prof\u00edk nedok\u00e1zal dopravit jej\u00edho snoubence k olt\u00e1\u0159i.\u201c<\/strong>
\nAlice se tichounce zasm\u00e1la, ale v jej\u00edm pohledu se mihl st\u00edn t\u00e9 jej\u00ed typick\u00e9 v\u011bdoucnosti.
\n\u201eIlaria se t\u00edm bav\u00ed. V\u010dera mi je\u0161t\u011b pos\u00edlala fotky \u0161at\u016f pro dru\u017ei\u010dky. Mysl\u00edm, \u017ee t\u011b, Matteo, bude p\u0159ech\u00e1zet zrak.\u201c<\/strong>
\nNa chv\u00edli jsem se zarazil. Tu\u0161\u00ed n\u011bco?
\n\u201eM\u011b jen tak n\u011bco nerozhod\u00ed,\u201c<\/strong> zasm\u00e1l jsem se.
\n\u201eZa dobu, co t\u011b zn\u00e1m, v\u00edm, \u017ee t\u011b dok\u00e1\u017e\u00ed rozhodit dv\u011b v\u011bci. Odstoupen\u00ed pro technick\u00fd probl\u00e9m a hezk\u00e9 \u017eeny.\u201c<\/strong>
\nPod\u00edval jsem se na Gigiho, kter\u00fd mi v\u011bnoval v\u00fdznamn\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy m\u011bl rty skoro od ucha k uchu, ale jeho o\u010di se nesm\u00e1ly ani trochu. Byla to ta nejr\u00fdpav\u011bj\u0161\u00ed grimasa, jakou jsem od n\u011bj kdy vid\u011bl. M\u011bl jsem co d\u011blat, abych nevyprskl sm\u00edchy.
\n\u201eTo mi bylo \u0161estn\u00e1ct. Vyrostl jsem z toho,\u201c<\/strong> zasm\u00e1l jsem se zase a polo\u017eil ruku na klakson, kter\u00fd jsem n\u011bkolikr\u00e1t siln\u011b zm\u00e1\u010dkl, jako to d\u011blal zbytek kolony za n\u00e1mi. Kdy\u017e jsme vyj\u00ed\u017ed\u011bli tosk\u00e1nsk\u00e9 kopce a za n\u00e1mi se za\u010dala vzdalovat Florencie, kterou jsme je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed m\u011bli jako na dlani, v b\u0159i\u0161e jsem za\u010d\u00ednal c\u00edtit mraven\u010den\u00ed. Byl jsem za Gigiho r\u00e1d. V\u0161echny starosti z posledn\u00edch m\u011bs\u00edc\u016f m\u011b opustily. Cht\u011bl jsem, aby si tenhle den u\u017eil. Aby si ho u\u017eila Ilarie. A taky jsem na n\u011bj cht\u011bl vzpom\u00ednat jako na den, kdy jsme se v\u0161ichni skv\u011ble bavili. Zastavil jsem p\u0159\u00edmo u br\u00e1ny resortu. Vystoupil jsem a s \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem otev\u0159el dve\u0159e nejd\u0159\u00edv Alici. Podala mi ruku a na moment se mi pod\u00edvala do o\u010d\u00ed.
\n\u201eD\u00edky, Matteo. Za tohle, i za \u017eenicha,\u201c<\/strong> usm\u00e1la se a pohladila m\u011b po rameni.
\n\u201eKolik m\u00e1me \u010dasu?\u201c<\/strong> zeptal se Gigi.
\n\u201eAsi p\u016fl hodiny,\u201c<\/strong> pod\u00edval jsem se na hodinky.
\n\u201eD\u00e1m si je\u0161t\u011b jedno kafe, pot\u0159ebuju b\u00fdt je\u0161t\u011b chv\u00edli s\u00e1m. Hned jsem zp\u00e1tky,\u201c<\/strong> \u0159ekl a zmizel v \u00fatrob\u00e1ch star\u00e9ho renovovan\u00e9ho statku, kter\u00fd si s Ilarii pro svou veselku vybrali.
\nZa z\u00e1dy jsem sly\u0161ela zvuk kol proj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00ed p\u0159es \u0161t\u011brk na dvorku a zjistil, \u017ee pr\u00e1v\u011b p\u0159ijela moje m\u00e1ma, t\u00e1ta, Tino a hned za nimi z\u016fstalo st\u00e1t Pietrovo volvo. Chv\u00edli \u010dekal, a kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee se t\u00e1ta po\u0159\u00e1d rozhl\u00ed\u017e\u00ed, kde zaparkuje, dvakr\u00e1t ude\u0159il do volantu a zatroubil. T\u00e1ta rozhodil ruce a pod\u00edval se do zp\u011btn\u00e9ho zrc\u00e1tka. Pietro zavrt\u011bl hlavou, oto\u010dil volantem, se\u0161l\u00e1pl plyn a divoce zaparkoval na voln\u00e9 m\u00edsto p\u00e1r metr\u016f od n\u011bj.<\/p>\n
\n\u201eP\u011bkn\u00e9 \u0161aty, Zaro. Skoro by ti \u010dlov\u011bk v\u011b\u0159il, \u017ee jsi dneska za hodnou s\u00e9gru,\u201c<\/strong> poznamenal jsem s r\u00fdpav\u00fdm \u00fasm\u011bvem.
\n\u201eA ty vypad\u00e1\u0161 skoro jako n\u011bkdo, komu se d\u00e1 v\u011b\u0159it, Matteo. Ale my oba v\u00edme, \u017ee zd\u00e1n\u00ed klame.\u201c<\/strong>
\n\u201eGigi je uvnit\u0159?\u201c<\/strong> zeptala se.
\n\u201e\u0160el si d\u00e1t kafe, chce b\u00fdt chv\u00edli s\u00e1m.\u201c<\/strong>
\n\u201eKa\u017ed\u00fd, kdo t\u011b u\u017e n\u011bkdy potkal by byl rad\u011bji chv\u00edli s\u00e1m. Hm?\u201c<\/strong> usm\u00e1la se pobaven\u011b a popl\u00e1cala m\u011b po tv\u00e1\u0159i. Pro\u0161la kolem m\u011b do \u00fatrob vestibulu a j\u00e1 sledoval, jak se j\u00ed to hedv\u00e1b\u00ed nap\u00edn\u00e1 p\u0159es boky. Pietro, kter\u00fd \u0161el za n\u00ed, se m\u011b pokusil popl\u00e1cat po rameni, ale j\u00e1 mu tu ruku set\u0159\u00e1sl.
\n\u201eZav\u0159i tu pusu, Matteo,\u201c<\/strong> dob\u00edral si m\u011b.
\n\u201eJakto, \u017ee jsi ji p\u0159ivezl ty?\u201c<\/strong>
\n\u201eC\u00edt\u00edm lehkou m\u00edru provin\u011bn\u00ed, \u017ee jsem v\u00e1s dva prop\u00e1lil jej\u00edmu bratrovi, tak jsem j\u00ed r\u00e1no volal a nab\u00eddl se. Kdyby ti v\u010dera Gianluigi zlomil ob\u011b ruce, jel bych i pro tebe,\u201c<\/strong> vtipkoval.
\nProto\u010dil jsem o\u010di, co\u017e pod slune\u010dn\u00edmi br\u00fdlemi nebylo tolik vid\u011bt. Oto\u010dil jsem se sm\u011brem k zaparkovan\u00fdm aut\u016fm, kde u\u017e kone\u010dn\u011b st\u00e1lo s vypnut\u00fdm motorem i to t\u00e1tov\u00e9.
\n\u201eMatteo!\u201c<\/strong> ozval se Tino, kter\u00fd b\u011b\u017eel sm\u011brem k n\u00e1m.
\nV pat\u00e1ch mu byla t\u00e1ta s m\u00e1mou.
\n\u201eNarovnej se, Matteo,\u201c<\/strong> instruovala m\u011b m\u00e1ma.
\n\u201eKam jsi sp\u011bchal, Pietro?\u201c<\/strong> ptal se otec.
\n\u201eP\u0159ijel jsem na svatbu, ne na McDrive,\u201c<\/strong> odsekl bratr.
\n\u201eAlice je uvnit\u0159?\u201c<\/strong> zaj\u00edmala se matka.
\nSklonil jsem se k Tinovi a objal ho.
\n\u201eNe, mysl\u00edm, \u017ee je venku a \u0159e\u0161\u00ed n\u011bco s odd\u00e1vaj\u00edc\u00edm,\u201c o<\/strong>dpov\u011bd\u011bl jsem.<\/p>\nGIANLUIGI<\/h3>\n
\n\u201e\u0158\u00edkal jsem Matteovi, \u017ee chci b\u00fdt chv\u00edli s\u00e1m,\u201c<\/strong> zamumlal jsem.
\n\u201eMatteo stoj\u00ed venku a hl\u00edd\u00e1 vchod jako v\u011brn\u00fd pes. Ale poda\u0159ilo se mi to prolomit,\u201c<\/strong> ozvala se Zara, kter\u00e1 m\u011b s \u00fasm\u011bvem p\u0159i\u0161la obejmout.
\n\u201eVypad\u00e1\u0161 jako chlap, kter\u00e9mu pr\u00e1v\u011b \u0159ekli, \u017ee m\u00e1 zachr\u00e1nit sv\u011bt, ne se \u017eenit,\u201c<\/strong> poznamenala.
\n\u201eC\u00edt\u00edm se sp\u00ed\u0161 jako ten, co pot\u0159ebuje zachr\u00e1nit,<\/strong>\u201c p\u0159iznal jsem.
\n\u201eZaro… v\u010dera mi Pietro \u0159ekl n\u011bco, co jsem necht\u011bl sly\u0161et. O tob\u011b. A o Matteovi.\u201c<\/strong>
\nBlond\u00fdnka p\u0159ik\u00fdvla: \u201eJ\u00e1 v\u00edm.\u201c<\/strong>
\n\u201eCelou noc\u00a0 jsem uva\u017eoval, co ti k tomu \u0159\u00edct. Nechci t\u011b mentorovat a zlost, \u017ee jste mi oba lhali, m\u011b u\u017e taky p\u0159e\u0161la. Ten komediant se mi sna\u017e\u00ed v\u0161t\u00edpit my\u0161lenku, \u017ee jste nelhali. Jen jste nemluvili pravdu.\u201c<\/strong>
\n\u201eP\u0159esn\u011b tak to je,\u201c<\/strong> usm\u00e1la se.
\n\u201eJsi dosp\u011bl\u00e1. Jedin\u00e9, co ti chci \u0159\u00edct je, \u017ee se bude\u0161 muset nau\u010dit \u017e\u00edt s t\u00edm, \u017ee tv\u00e9ho partnera chce m\u00edt jedna polovina It\u00e1lie v posteli a druh\u00e1 v s\u00edni sl\u00e1vy motosportu. Te\u010f se nad n\u00edm stahuj\u00ed mra\u010dna a pokud p\u016fjde ke dnu, nikdo t\u011b \u0161et\u0159it nebude. P\u016fjde\u0161 s n\u00edm.\u201c<\/strong>
\nPo\u0159\u00e1d ji na rtech hr\u00e1l ten \u00fasm\u011bv.
\n\u201eJ\u00e1 v\u00edm. A p\u0159esto touhle cestou chci j\u00edt.\u201c<\/strong>
\nP\u0159ik\u00fdvl jsem.
\n\u201eTo je asi f\u00e9r. Proto\u017ee on taky. Od dvaceti v ka\u017ed\u00e9m rozhovoru opakuje, \u017ee jeho nejv\u011bt\u0161\u00ed sen je vyhr\u00e1t titul s Ferrari. A te\u010f riskuje, \u017ee o tuhle mo\u017enost do hodiny p\u0159ijde. Na\u0161tval m\u011b, ale z\u00e1le\u017e\u00ed mu na tob\u011b. A pokud mi t\u00e1ta opakoval, \u017ee se vedle tebe nikdy nesm\u00ed\u0159\u00ed s nik\u00fdm m\u00e9n\u011b, ne\u017e s n\u011bk\u00fdm, kdo by pro tebe sko\u010dil do ohn\u011b… Trefila jsi jackpot,\u201c<\/strong> pousm\u00e1l jsem se nakonec.
\nSestra se uculila a znova m\u011b objala. Pevn\u011b jsem ji k sob\u011b p\u0159itiskl a pohladil po z\u00e1dech, abych se pak zase odt\u00e1hl: \u201eAle varuju v\u00e1s. Dneska \u017e\u00e1dn\u00e9 demonstrace p\u0159\u00edzn\u011b. Ilarie si zaslou\u017e\u00ed, aby byla ve\u0161ker\u00e1 pozornost na ni.\u201c<\/strong>
\n\u201eRozkaz. P\u016fjdeme? Tvoje nast\u00e1vaj\u00edc\u00ed by m\u011bla dorazit ka\u017edou chv\u00edl\u00ed.\u201c<\/strong>
\nK\u00fdvl jsem. Vy\u0161li jsme z chladn\u00e9ho st\u00ednu vestibulu p\u0159\u00edmo do t\u00e9 \u017ehnouc\u00ed n\u00e1dhery. Host\u00e9 u\u017e sed\u011bli na b\u00edl\u00fdch \u017eidl\u00edch rozeset\u00fdch po tr\u00e1vn\u00edku a vzduchem se nesla tich\u00e1 melodie smy\u010dc\u016f. Zara m\u011b naposledy stiskla za ruku, spiklenecky na m\u011b mrkla a pak se odd\u011blila. Jako prvn\u00ed dru\u017ei\u010dka m\u011bla sv\u00e9 m\u00edsto u br\u00e1ny, kde m\u011bla po\u010dkat na Ilarii, aby j\u00ed pomohla s vle\u010dkou a doprovodila ji na za\u010d\u00e1tek t\u00e9 dlouh\u00e9 cesty k olt\u00e1\u0159i.
\n\u201eM\u016f\u017eeme, amore?\u201c<\/strong>
\nM\u00e1ma se objevila po m\u00e9m boku. Vypadala py\u0161n\u011b. Zaklesl jsem se do n\u00ed a c\u00edtil, jak se mi lehce t\u0159esou prsty.
\n\u201eVypad\u00e1\u0161, jako bys \u0161el k v\u00fdslechu, Gigi,\u201c<\/strong> za\u0161eptala s \u00fasm\u011bvem, zat\u00edmco jsme pomal\u00fdm krokem vykro\u010dili uli\u010dkou mezi hosty. Zaj\u00edmav\u00e9, kolik situac\u00ed si lid\u00e9 na m\u016fj obli\u010dej dok\u00e1zali dneska napasovat.
\n\u201eMimochodem, douf\u00e1m, \u017ee jsi Matteovi p\u0159ipomn\u011bl, kde m\u00e1 ty prst\u00fdnky. Vid\u011bla jsem ho u venkovn\u00edho baru a vypadal, \u017ee m\u00e1 my\u0161lenky \u00fapln\u011b jinde ne\u017e na \u0161perc\u00edch.\u201c<\/strong>
\n\u201eV\u011b\u0159 mi, mami, Matteo m\u00e1 dneska my\u0161lenky na v\u00edc v\u011bc\u00ed, ne\u017e je zdr\u00e1vo,\u201c<\/strong> zamumlal jsem a o\u010dima vyhledal sv\u016fj c\u00edl.
\nM\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d u\u017e st\u00e1l u olt\u00e1\u0159e. V tom kr\u00e9mov\u00e9m obleku vypadal jako z reklamy na luxusn\u00ed hodinky. Jen\u017ee j\u00e1 ho znal. Vid\u011bl jsem, jak mu sval na \u010delisti cukl, kdy\u017e se jeho pohled na zlomek vte\u0159iny zastavil na Za\u0159e. Ona tam st\u00e1la u br\u00e1ny, hedv\u00e1b\u00ed j\u00ed vl\u00e1lo kolem nohou a vypadala jako z jin\u00e9ho sv\u011bta. Pak se ale oto\u010dila k b\u00edl\u00e9mu Maserati, aby pomohla Ilarii, a Matteo se znovu soust\u0159edil na m\u011b. M\u00e1ma m\u011b dovedla a\u017e k olt\u00e1\u0159i, pol\u00edbila m\u011b na tv\u00e1\u0159 a s tich\u00fdm, dojat\u00fdm \u00fasm\u011bvem se usadila. Z\u016fstal jsem tam st\u00e1t vedle sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da. A pak se hudba zm\u011bnila. Cel\u00e9 shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed povstalo. Kdy\u017e Ilaria vykro\u010dila uli\u010dkou, sv\u011bt kolem m\u011b prost\u011b p\u0159estal existovat. B\u00edl\u00e1 krajka, z\u00e1voj vlaj\u00edc\u00ed ve vlah\u00e9m v\u011btru a ten jej\u00ed \u00fasm\u011bv, kter\u00fd byl ur\u010den\u00fd jenom mn\u011b. Cesta k olt\u00e1\u0159i j\u00ed trvala v\u011b\u010dnost, ale kdy\u017e mi jej\u00ed otec kone\u010dn\u011b vlo\u017eil jej\u00ed ruku do m\u00e9, c\u00edtil jsem \u00falevu.
\nNaklonil jsem se k n\u00ed a za\u0161eptal: \u201eJestli je tohle sen, tak se u\u017e nikdy nechci probudit. Jsi n\u00e1dhern\u00e1.\u201c<\/strong>
\nUsm\u00e1la se.
\nSamotn\u00fd ob\u0159ad prob\u00edhal jako v mlze. Vn\u00edmal jsem jen teplo jej\u00ed ruky a v\u00e1\u017en\u00fd hlas odd\u00e1vaj\u00edc\u00edho. Pak Matteo s naprostou preciznost\u00ed vyt\u00e1hl krabi\u010dku s prst\u00fdnky. Kdy\u017e jsem Ilarii navl\u00e9kal ten kousek kovu na prst, ruka se mi u\u017e net\u0159\u00e1sla. Byl jsem si jist\u00fd.
\n\u201eProhla\u0161uji v\u00e1s za man\u017eele. M\u016f\u017eete pol\u00edbit nev\u011bstu.\u201c<\/strong>
\nTen polibek zpe\u010detil \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 jsem v danou chv\u00edli c\u00edtil. Kdy\u017e jsme se od sebe odt\u00e1hli a kolem n\u00e1s propukl potlesk, Ilaria m\u011b st\u00e1le dr\u017eela za ruce. Zaklonil jsem hlavu a pod\u00edval se do toho nekone\u010dn\u011b modr\u00e9ho italsk\u00e9ho nebe.
\nVid\u00ed\u0161 to, tati? Zvl\u00e1dl jsem to.<\/strong><\/em><\/p>\nMATTEO<\/h3>\n
\n\u201eVid\u011bl jsem to,\u201c<\/strong> \u0161pitl jsem, kdy\u017e se postavila vedle m\u011b za novoman\u017eele a pozorovala lidi t\u0159esouc\u00ed Gigimu a Ilarii rukou.
\n\u201eNev\u00edm, o \u010dem mluv\u00ed\u0161,\u201c<\/strong> odsekla, ale hlas nem\u011bla tak pevn\u00fd jako obvykle.
\nD\u00edvala se na Gigiho z\u00e1da.
\n\u201eM\u00e1\u0161 rozmazanou \u0159asenku. Jenom tro\u0161ku,\u201c<\/strong> zalhal jsem.
\nNebyla to pravda, vypadala perfektn\u011b, ale tahle z\u00e1minka se mi l\u00edbila.
\nZara instinktivn\u011b zvedla ruku k tv\u00e1\u0159i, ale j\u00e1 jsem ji p\u0159edb\u011bhl. Ne\u017e stihla uhnout, moje ruka vyst\u0159elila a palcem jsem j\u00ed lehce p\u0159ejel po l\u00edcn\u00ed kosti, p\u0159esn\u011b v m\u00edst\u011b, kudy ta slza tekla. Byla to ot\u00e1zka vte\u0159iny. Dotek, kter\u00fd vypadal jako p\u0159\u00e1telsk\u00e9 gesto sv\u011bdka, co upozor\u0148uje dru\u017ei\u010dku na \u0161mouhu.
\n\u201eU\u017e je to pry\u010d,\u201c<\/strong> zamumlal jsem a st\u00e1hl ruku zp\u00e1tky d\u0159\u00edv, ne\u017e si toho kdokoli, v\u010detn\u011b Gigiho, mohl v\u0161imnout.
\nZara na m\u011b z\u00edrala s pootev\u0159en\u00fdmi rty. V o\u010d\u00edch m\u011bla sm\u011bs \u0161oku a n\u011b\u010deho, co jsem si p\u0159\u00e1l interpretovat jako vd\u011bk. Gigi nab\u00eddl r\u00e1m\u011b Ilarii a vykro\u010dili uli\u010dkou zp\u00e1tky mezi hosty. A j\u00e1, jako sv\u011bdek, jsem m\u011bl jedinou povinnost. Oto\u010dil jsem se k Za\u0159e a s form\u00e1ln\u00edm \u00faklonem, kter\u00fd v sob\u011b ale nem\u011bl ani \u0161petku ironie, jsem j\u00ed nab\u00eddl loket. M\u011bl jsem kliku, \u017ee Mariu u\u017e odvedl Pietro, kter\u00fd se nejsp\u00ed\u0161 fakt sna\u017eil od\u010dinit sv\u016fj v\u010derej\u0161\u00ed p\u0159e\u0161lap.
\n\u201eSle\u010dno Navarrov\u00e1? M\u016fj bratr se ujal sv\u011bdkyn\u011b. A protokol vel\u00ed, \u017ee nem\u016f\u017eu j\u00edt bez partnerky. Nos\u00ed to sm\u016flu,\u201c<\/strong> \u0159ekl jsem v\u00e1\u017en\u011b.
\n\u201eTak\u017ee jsem n\u00e1hrada?\u201c<\/strong>
\n\u201eJsi jedin\u00e1, s k\u00fdm jsem ochotn\u00fd proj\u00edt tou r\u00fd\u017eovou palbou,\u201c<\/strong> odpov\u011bd\u011bl jsem nap\u016fl \u0161eptem.
\nDneska v\u016fbec ne\u0161lo o n\u00e1s. Ale kdy\u017e jsme proch\u00e1zeli \u0161pal\u00edrem a dopadala na n\u00e1s zrnka r\u00fd\u017e\u00ed ur\u010den\u00e1 pro Gigiho a Ilarii, m\u011bl jsem pocit, jako kdybychom byli t\u011bmi hlavn\u00edmi postavami my.<\/p>\n
\n\u201eNebudu za\u010d\u00ednat t\u00edm, \u017ee jsme s Gigim jako siamsk\u00e1 dvoj\u010data. V\u0161ichni tady dob\u0159e v\u00edte, \u017ee n\u00e1s m\u00edsto spole\u010dn\u00e9ho t\u011bla spojovala sp\u00ed\u0161 neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 schopnost p\u0159itahovat pr\u016f\u0161vihy,\u201c<\/strong> za\u010dal jsem a s\u00e1lem to pobaven\u011b za\u0161um\u011blo.
\n\u201eBylo n\u00e1m dvan\u00e1ct. V gar\u00e1\u017ei st\u00e1la t\u00e1tova posv\u00e1tn\u00e1 Alfa Romeo. J\u00e1 m\u011bl hloup\u00fd n\u00e1pad, Gigi m\u011bl kl\u00ed\u010de. Pl\u00e1n byl jednoduch\u00fd: jenom to trochu prov\u011btr\u00e1me na p\u0159\u00edjezdovce. \u017d\u00e1dn\u00e1 v\u011bda.\u201c<\/strong>
\nGigiho m\u00e1ma si u stolu hlasit\u011b odfrkla a zakryla si obli\u010dej dlan\u00ed, co\u017e vyvolalo prvn\u00ed vlnu sm\u00edchu.
\n\u201eNevzpom\u00edn\u00e1m si p\u0159esn\u011b, kde se n\u00e1m to vymklo z rukou,\u201c<\/strong> pokra\u010doval jsem s nevinn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, \u201eale pamatuju si v\u00fdsledek. Skon\u010dili jsme zaparkovan\u00ed v z\u00e1honu mamin\u010din\u00fdch r\u016f\u017e\u00ed a s n\u00e1razn\u00edkem omotan\u00fdm kolem olivovn\u00edku.\u201c<\/strong>
\nGigi zakroutil hlavou, ale ramena se mu ot\u0159\u00e1sala sm\u00edchem.
\n\u201eA v tu chv\u00edli se poprv\u00e9 uk\u00e1zal Gigiho charakter. Zat\u00edmco j\u00e1 jsem v duchu balil kufry do n\u011bjak\u00e9 mimoevropsk\u00e9 zem\u011b, on se sklonil k t\u00e9 katastrof\u011b, nasadil sv\u016fj v\u00e1\u017en\u00fd, analytick\u00fd v\u00fdraz budouc\u00edho l\u00e9ka\u0159e a zeptal se: Teo? Mysl\u00ed\u0161, \u017ee to p\u016fjde rozle\u0161tit?\u201c<\/strong>
\nCel\u00e1 zahrada vybuchla sm\u00edchem. Ilaria se musela op\u0159\u00edt o Gigiho rameno.
\n\u201eU\u017e tehdy mi do\u0161lo, \u017ee ten kluk je bu\u010f naprost\u00fd bl\u00e1zen, nebo nepochopen\u00fd g\u00e9nius,\u201c<\/strong> zvedl jsem hlas, abych p\u0159ehlu\u0161il dozn\u00edvaj\u00edc\u00ed sm\u00edch, \u201ea dneska? Dneska m\u00e1me d\u016fkaz. Gianluigi je bl\u00e1zen, proto\u017ee jeden z nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edch dn\u00ed sv\u00e9ho \u017eivota sv\u011b\u0159il do rukou mn\u011b. Ale je to absolutn\u00ed g\u00e9nius… proto\u017ee dok\u00e1zal p\u0159esv\u011bd\u010dit Ilarii, aby mu \u0159ekla ano.\u201c<\/strong>
\nPozvedl jsem sklenku.
\n\u201eNa novoman\u017eele!\u201d<\/strong>
\nJakmile jsem si sedl, form\u00e1ln\u00ed \u010d\u00e1st dne se v podstat\u011b rozpadla. \u010c\u00ed\u0161n\u00edci za\u010dali nosit j\u00eddlo v takov\u00e9m tempu, \u017ee st\u016fl za chv\u00edli nebyl pod m\u00edsami vid\u011bt, a vzduch zt\u011b\u017ekl v\u016fn\u00ed lan\u00fd\u017e\u016f a pe\u010den\u00e9ho masa. Byla to ta f\u00e1ze svatby, kdy se sako p\u0159ehod\u00ed p\u0159es \u017eidli a kravata se povol\u00ed o dva centimetry. Pokud ji m\u00e1te.
\n\u201eJestli do sebe dostanu je\u0161t\u011b jedno sousto t\u00e9 Fiorentiny, prasknu. Ale je v\u00fdborn\u00e1,\u201c<\/strong> chv\u00e1lil Gigi vedle m\u011b pot\u00e9, co si jeho m\u00e1ma po hlavn\u00ed \u010d\u00e1sti p\u0159esedla ke sv\u00fdm sest\u0159enic\u00edm, a nalil n\u00e1m ob\u011bma v\u00edno, ani\u017e by se ptal. Ruka se mu u\u017e net\u0159\u00e1sla. Byl kone\u010dn\u011b v klidu.
\n\u201eV\u0161echno je tady v\u00fdborn\u00e9,\u201c<\/strong> odv\u011btil jsem a ukradl si z m\u00edsy je\u0161t\u011b kus focaccie.
\nIlaria se k n\u00e1m naklonila. M\u011bla tv\u00e1\u0159e zr\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 v\u00ednem a vypadala, \u017ee j\u00ed kone\u010dn\u011b spadl k\u00e1men ze srdce.
\n\u201eD\u00edky, \u017ee jsi vynechal tu historku s polici\u00ed v Barcelon\u011b, Matteo. M\u00e1ma by to nep\u0159e\u017eila.\u201c<\/strong>
\n\u201eByla to z\u00e1lo\u017en\u00ed verze, kdyby se nikdo nesm\u00e1l u t\u00e9 Alfy,\u201c<\/strong> zazubil jsem na ni.
\n\u201eJe v\u0161echno v pohod\u011b? Nechcete nic jinak? Nechyb\u00ed n\u011bco?\u201c<\/strong> ujistil jsem se, \u017ee v\u0161e prob\u00edh\u00e1 podle jejich p\u0159edstav.
\n\u201eV\u0161echno je naprosto fantastick\u00e9,\u201c<\/strong> zavrt\u011bl hlavou Gigi.
\n\u201eM\u016f\u017ee\u0161 mi \u0159\u00edct, jak n\u011bkdo m\u016f\u017ee m\u00edt ve vlastn\u00edm \u017eivot\u011b takov\u00fd chaos a p\u0159esto dok\u00e1\u017ee takhle bravurn\u011b zorganizovat n\u011b\u010d\u00ed svatbu?\u201d<\/strong> nech\u00e1pal.
\n\u201eJ\u00e1 nev\u00edm,\u201d<\/strong> pokr\u010dil jsem rameny se v\u0161\u00ed v\u00e1\u017enost\u00ed a napil se \u010derven\u00e9ho v\u00edna.
\n\u201eNejde to jenom za mnou. Ale\u2026 jsi m\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d. Prost\u011b jsem ty v\u011bci \u0159e\u0161il tak, jak bych si p\u0159\u00e1l, aby je jednou n\u011bkdo \u0159e\u0161il pro m\u011b, kdybych ho o to po\u017e\u00e1dal.\u201d<\/strong>
\nIlaria se dojat\u011b usm\u00e1la. V jejich o\u010d\u00edch jako kdyby byla skoro l\u00edtost nad t\u00edm, \u017ee takhle po rozchodu to pro m\u011b nejsp\u00ed\u0161 mus\u00ed b\u00fdt citliv\u00e1 v\u011bc. Ale j\u00e1 se do \u017een\u011bn\u00ed nikdy nehnal. V\u00fdjimkou byla Francesca, se kterou ale z\u00e1snuby nedopadly…<\/p>\nZARA<\/h3>\n
\n\u201eCopak?\u201d<\/strong> sklonila jsem se k Tinovi.
\n\u201ePoj\u010f si na chv\u00edli sednout k n\u00e1m,\u201d t<\/strong>ahal m\u011b za ruku ke stolu, kde sed\u011bli jeho rodi\u010de a zrovna si s n\u011bk\u00fdm pov\u00eddali.
\n\u201eMami, to je ona! To je Zara!\u201d<\/strong> volal Tino nad\u0161en\u011b, kdy\u017e jsme k nim p\u0159i\u0161li.
\nUsm\u00e1la jsem se.
\n\u201eDobr\u00fd ve\u010der.\u201d<\/strong>
\n\u201eZara? TA Zara?\u201d<\/strong>
\n\u017dena u stolu zvedla zrak od sv\u00e9 sklenice s vodou. Byla to Matteova matka, o tom nebylo pochyb. M\u011bla stejn\u00e9 rysy, ale zat\u00edmco Matteo v sob\u011b m\u011bl ohe\u0148, v jej\u00edch o\u010d\u00edch byl chlad. Nebyl to nutn\u011b zl\u00fd pohled, sp\u00ed\u0161… unaven\u00fd a odm\u011b\u0159en\u00fd.
\n\u201eJasn\u011b, \u017ee jo!\u201d<\/strong> zahul\u00e1kal Tino.
\n\u201eM\u016fj syn o v\u00e1s neust\u00e1le mluv\u00ed,\u201d<\/strong> dodala.
\n\u201eV\u00e1\u017en\u011b?\u201c<\/strong> pousm\u00e1la jsem se, i kdy\u017e jsem v duchu pochybovala, \u017ee by o m\u011b Matteo vykl\u00e1dal. Sp\u00ed\u0161 to bylo Tinovo d\u00edlo. A jeho maminka mi o\u010dividn\u011b dokonale \u010detla my\u0161lenky.
\n\u201eTino o v\u00e1s mluvil,\u201c<\/strong> up\u0159esnila a pohladila sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho syna po vlasech, jako by ho cht\u011bla chr\u00e1nit. \u201ePr\u00fd jste jedna z m\u00e1la, kter\u00e1 se Mattea neboj\u00ed.\u201c<\/strong>
\n\u201eNedal mi k tomu d\u016fvod,\u201c<\/strong> odv\u011btila jsem popravd\u011b.
\nMatteova matka si odfrkla a jej\u00ed pohled sklouzl p\u0159es m\u00e9 rameno na parket. Matteo tam zrovna divoce tan\u010dil po boku Gigiho, zat\u00edmco vedle nich se sm\u00e1l Pietro, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b vyt\u00e1\u010del n\u011bjakou sest\u0159enici v piruet\u011b.
\n\u201ePod\u00edvejte se na Pietra,\u201c<\/strong> \u0159ekla najednou a jej\u00ed hlas zm\u011bkl. V o\u010d\u00edch se j\u00ed objevila jiskra, kter\u00e1 tam p\u0159ed chv\u00edl\u00ed chyb\u011bla. \u201eto je \u017eivel. V\u017edycky se um\u011bl bavit, v\u017edycky byl du\u0161\u00ed spole\u010dnosti. A hlavn\u011b… v\u017edycky v\u011bd\u011bl, kde je hranice.\u201c<\/strong>
\nPak sto\u010dila pohled zp\u00e1tky na Mattea a jej\u00ed v\u00fdraz znovu ztvrdl.
\n\u201eMatteo… Matteo je jin\u00fd. V\u017edycky mus\u00ed j\u00edt a\u017e na krev. Od t\u00e9 doby, co si v t\u011bch proklat\u00fdch motok\u00e1r\u00e1ch zlomil ruku, nezn\u00e1 m\u00edru. K \u017eivotu p\u0159istupuje, jako kdyby to byl jeden z jeho z\u00e1vod\u016f.\u201c<\/strong>
\nZarazila jsem se. V jej\u00edm hlase nebyla p\u00fdcha na syna, kter\u00fd je \u0161pi\u010dkou ve sv\u00e9m oboru. Byl tam strach a v\u00fd\u010ditka.
\n\u201eAle je v tom nejlep\u0161\u00ed,\u201c<\/strong> zkusila jsem se ho zastat, i kdy\u017e jsem nev\u011bd\u011bla pro\u010d.
\n\u201eNejlep\u0161\u00ed,\u201c<\/strong> zopakovala po mn\u011b s trpk\u00fdm \u00fasm\u011bvem.
\n\u201eV\u00edte, Zaro, b\u00fdt nejlep\u0161\u00ed v tom, jak se zab\u00edt v aut\u011b, nen\u00ed pro matku \u017e\u00e1dn\u00e1 v\u00fdhra. Zlat\u00fd Pietro. Ten kluk m\u00e1 rozum. Stoj\u00ed nohama na zemi. Matteo l\u00e9t\u00e1 v oblac\u00edch a \u010dek\u00e1, kdy spadne.\u201c<\/strong>
\n\u201eAle no tak,\u201c<\/strong> ozval se mi za z\u00e1dy hlubok\u00fd, klidn\u00fd hlas vysok\u00e9ho pro\u0161ediv\u011bl\u00e9ho Itala, ve kter\u00e9m jsem poznala Matteova t\u00e1tu. Federico Nassi vypadal p\u0159esn\u011b tak, jak byste \u010dekali od n\u011bkoho, kdo v sob\u011b spojuje aristokratick\u00fd klid a temperament.
\n\u201eFederico,\u201c<\/strong> p\u0159edstavil se mi, co\u017e Matteova m\u00e1ma neud\u011blala a nevypadala, \u017ee by se k\u00a0tomu chystala. Ale bylo to vlastn\u011b jedno. Jeho jm\u00e9no jsem znala. B\u00edlou ko\u0161ili z jemn\u00e9 bavlny m\u011bl Matte\u016fv t\u00e1ta u\u017e vyhrnutou k p\u0159edlokt\u00ed, co\u017e odhalovalo bronzovou k\u016f\u017ei a siln\u00e9 ruce. Ten pohyb, kter\u00fdm si ledabyle upravil man\u017eety, byl navlas stejn\u00fd jako u jeho prost\u0159edn\u00edho syna. Sm\u011bsice vrozen\u00e9 elegance a netrp\u011blivosti. I Federico m\u011bl ten ostr\u00fd, hrd\u00fd profil a \u010delist, kter\u00e1 nazna\u010dovala, \u017ee kdy\u017e se pro n\u011bco rozhodne, nejde p\u0159es to vlak.
\n\u201eNech toho s\u00fd\u010dkov\u00e1n\u00ed. Dneska se slav\u00ed,\u201c<\/strong> \u0159ekl sm\u011brem ke sv\u00e9 \u017een\u011b a s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd mu v koutc\u00edch o\u010d\u00ed vykreslil v\u011bj\u00ed\u0159ky vr\u00e1sek, mi p\u0159isunul \u017eidli, abych se mohla posadit.
\n\u201eZaro,\u201c<\/strong> za\u010dal, zat\u00edmco mi dol\u00e9val sklenici \u010derven\u00e9ho, \u201ecel\u00fd ve\u010der v\u00e1s po o\u010dku sleduji. Nejd\u0159\u00edv jsem si nebyl jist\u00fd. Ale kdy\u017e jste se p\u0159ed chv\u00edl\u00ed u stolu zasm\u00e1la a zaklonila u toho hlavu… a te\u010f, ten v\u00e1\u0161 postoj… Jste cel\u00e1 Antonio.\u201c<\/strong>
\n\u201eVy jste t\u00e1tu znal?\u201c<\/strong>
\nFederico se ti\u0161e zasm\u00e1l a pod\u00edval se sm\u011brem k parketu, kde Gigi s Matteem pr\u00e1v\u011b v objet\u00ed \u0159vali refr\u00e9n p\u00edsni\u010dky Sara perche ti amo. Tahle klasika nikdy nemohla na \u017e\u00e1dn\u00e9 p\u00e1rty chyb\u011bt.
\n\u201ePod\u00edvejte se na ty dva,\u201c<\/strong> uk\u00e1zal na n\u011b skleni\u010dkou. \u201eP\u0159esn\u011b takov\u00ed jsme byli my. Antonio a Federico. Nerozlu\u010dn\u00ed. Kde byl pr\u016f\u0161vih, tam jsme byli my dva. Ne\u017e… ne\u017e \u017eivot rozdal jin\u00e9 karty. Byl to nejv\u011bt\u0161\u00ed \u017eivel, jak\u00e9ho jsem znal. A vy m\u00e1te ten jeho pohled.\u201c<\/strong>
\nPousm\u00e1la jsem se. Bylo to od n\u011bj mil\u00e9. V\u0159elou atmosf\u00e9ru ale Matteova m\u00e1ma obratem utnula.
\n\u201eJen\u017ee ty jsi m\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed, Federico,\u201c<\/strong> pro\u0159\u00edzla nostalgii sv\u00fdm v\u011bcn\u00fdm t\u00f3nem.
\n\u00a0\u201eNa\u0161el jsi n\u011bkoho, kdo t\u011b dok\u00e1zal uzemnit. A douf\u00e1m, \u017ee Matteo bude m\u00edt jednou stejn\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed. Proto\u017ee on vedle sebe nepot\u0159ebuje dal\u0161\u00edho bl\u00e1zna, co mu bude tleskat, kdy\u017e \u0161lape na plyn. Pot\u0159ebuje n\u011bkoho, kdo mu dupne na brzdu. I kdy\u017e pochybuju, \u017ee by to n\u011bkdy dovolil.\u201c<\/strong>
\nMatte\u016fv t\u00e1ta se na m\u011b pod\u00edval, rozhodl rezignovan\u011b rukama a zasm\u00e1l se. V\u0161imla jsem si, \u017ee Ilaria kolem n\u00e1s pro\u0161la a vypadalo to, \u017ee n\u011bkoho hled\u00e1. V\u00fdborn\u00e1 z\u00e1minka se odlou\u010dit.
\n\u201eNev\u011bsta n\u011bco pot\u0159ebuje, p\u016fjdu za ni. Ale moc r\u00e1da jsem v\u00e1s poznala,\u201d<\/strong> usm\u00e1la jsem se a vyrazila za brunetkou ve svatebk\u00e1ch.
\n\u201eJe v\u0161echno v pohod\u011b?\u201d<\/strong>
\n\u201eMoje babi\u010dka m\u00e1 hysterick\u00fd z\u00e1chvat, \u017ee u\u017e tady nejsou \u017e\u00e1dn\u00e9 tartaletky, tak hled\u00e1m, jestli u n\u011bjak\u00e9ho stolu nez\u016fstaly,\u201d<\/strong> \u0159ekla jemn\u011b.
\n\u201eSko\u010d\u00edm za obsluhou, a\u0165 v\u00e1m n\u011bjak\u00e9 p\u0159inesou,\u201d<\/strong> uklidnila jsem ji.
\n\u201eJsi \u00fa\u017easn\u00e1,\u201d<\/strong> usm\u00e1la se a pohladila m\u011b po pa\u017ei.
\n\u201eD\u011bkuju,\u201d<\/strong> \u0161eptla je\u0161t\u011b, ne\u017e se zase vytratila.<\/p>\n
\n\u201eCo tady d\u011bl\u00e1\u0161?\u201d<\/strong> zeptala jsem dost potichu, abych nepoutala pozornost host\u016f a dost nahlas, aby m\u011b p\u0159es hudbu sly\u0161el.
\n\u201eTo sam\u00e9, co tady d\u011bl\u00e1\u0161 ty. Ut\u00edk\u00e1m,\u201d<\/strong> odpov\u011bd\u011bl a l\u00edbil m\u011b do vlas\u016f.
\nMatteo sklonil hlavu k m\u00e9mu uchu a jeho hlas byl jen tich\u00fdm zachv\u011bn\u00edm v rytmu p\u00edsni\u010dky:
\n\u201eSolo noi, solo noi… dimmi che tu mi vuoi…\u201c<\/strong>
\nJenom my, jenom my, \u0159ekni mi, \u017ee m\u011b chce\u0161…<\/em> p\u0159ekl\u00e1dala jsem si v duchu ta slova a c\u00edtila, jak se mi podlamuj\u00ed kolena. Bylo to tak p\u0159\u00edhodn\u00e9, a\u017e to bolelo. Byli jsme obklopeni lidmi, spoustou nedo\u0159e\u0161en\u00fdch v\u011bc\u00ed, ale \u0161lo jen o n\u00e1s.
\n\u201eSolo noi, solo noi… il respiro di noi…\u201c<\/strong> pokra\u010doval d\u00e1l, skoro jako by to byla p\u0159\u00edsaha.
\nJenom my, jenom my, n\u00e1\u0161 spole\u010dn\u00fd dech…<\/em>
\n\u201eN\u011bkdo n\u00e1s uvid\u00ed,\u201d<\/strong> vydechla jsem, ale m\u00edsto abych se odt\u00e1hla, zaklonila jsem hlavu a op\u0159ela se mu o rameno.
\n\u201eTak n\u00e1s uvid\u00ed,\u201d<\/strong> odsekl.
\nJasn\u011b. V\u010dera ve\u010der to byl ostra\u017eit\u00fd nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d, kter\u00fd necht\u011bl Gigimu pokazit svatbu. Ted z n\u011bj nejsp\u00ed\u0161 prost\u011b jen mluvilo v\u00edno. P\u0159it\u00e1hl si m\u011b k sob\u011b a nem\u011bl v pl\u00e1nu m\u011b pustit.
\n\u201eO \u010dem s tebou mluvili na\u0161i?\u201d<\/strong>
\n\u201eTino trval na tom, \u017ee m\u011b mus\u00ed poznat.\u201d<\/strong>
\n\u201eA?\u201d<\/strong>
\n\u201eTv\u016fj t\u00e1ta je v pohod\u011b,\u201d<\/strong> cht\u011bla jsem zm\u00ednit ty dobr\u00e9 v\u011bci.
\n\u201eA m\u00e1ma? Nech m\u011b h\u00e1dat, st\u011b\u017eovala si.\u201d<\/strong>
\n\u201eNe tak docela. Jenom m\u00e1m pocit, \u017ee si v\u00e1s s Pietrem trochu popletla. Jeho si idealizuje a tob\u011b p\u0159isuzuje jeho nezodpov\u011bdnou povahu.\u201d<\/strong>
\n\u201eProto\u017ee Pietro se dr\u017e\u00ed doma, chod\u00ed k n\u00ed v ned\u011bli na ob\u011bd a d\u00e1rky kupuje v listopadu. J\u00e1 jsem v\u011b\u010dn\u011b n\u011bkde mimo, v\u00edkendy jsou pro m\u011b z\u00e1vodn\u00ed a jsem r\u00e1d, kdy\u017e mi vyjde, abych je nav\u0161t\u00edvil aspo\u0148 na narozeniny.\u201d<\/strong>
\nPovzdychla jsem si. Ne\u017e jsem stihla n\u011bco \u0159\u00edct, oto\u010dil m\u011b \u010delem k\u00a0sob\u011b, sklonil se a spojil na\u0161e rty. Zd\u00e1lo se, \u017ee se v\u00a0n\u011bm pere chemie s\u00a0rozumem a s\u00a0p\u0159ib\u00fdvaj\u00edc\u00edm alkoholem v\u00a0krvi rozum prohr\u00e1val.
\n\u00a0\u201eEhm, nerad ru\u0161\u00edm va\u0161e soukrom\u00e9 Sanremo,\u201c<\/strong> ozval se za n\u00e1mi pobaven\u00fd hlas.
\nOdsko\u010dili jsme od sebe. Ve dve\u0159\u00edch na balkon st\u00e1l Pietro, v ruce dr\u017eel sklenici s v\u00ednem a vypadal, \u017ee se kr\u00e1lovsky bav\u00ed.
\n\u00a0\u201ePietro,\u201c<\/strong> oslovil ho Matteo, \u201ety jsi jako \u0161patn\u00e9 sv\u011bdom\u00ed. V\u017edycky se objev\u00ed\u0161 v nejm\u00e9n\u011b vhodnou dobu.\u201c<\/strong>
\n\u201eN\u011bkdo to mus\u00ed hl\u00eddat. Gigi u\u017e za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00fdt v t\u00e9 f\u00e1zi, kdy v\u0161echny obj\u00edm\u00e1, a ptal se po tob\u011b,\u201c<\/strong> \u0159ekl Pietro a ve\u0161el na balkon.
\n\u201eTvrdil jsem mu, \u017ee jsi \u0161el \u0159e\u0161it n\u011bco s cateringem, ale moc mi to ne\u017eral. Zn\u00e1 t\u011b.\u201c<\/strong>
\n\u201eMus\u00edm j\u00edt,\u201c<\/strong> povzdechl si Matteo, ale nehnul se z m\u00edsta. St\u00e1le m\u011b dr\u017eel za ruku.
\n\u201eTo bys m\u011bl,\u201c<\/strong> p\u0159ik\u00fdvl Pietro.
\n\u201eA ty, Zaro, m\u00e1\u0161 rt\u011bnku\u2026 no, v\u0161ude mo\u017en\u011b.\u201c<\/strong>
\nRychle jsem si p\u0159ejela h\u0159betem ruky p\u0159es pusu.
\n\u201eJd\u011bte ka\u017ed\u00fd zvl\u00e1\u0161\u0165,\u201c<\/strong> poradil n\u00e1m Pietro v\u011bcn\u011b, \u201eMatteo, b\u011b\u017e prvn\u00ed. J\u00e1 tu chv\u00edli po\u010dk\u00e1m se Zarou.\u201c<\/strong>
\nMatteo stiskl mou ruku naposledy.
\n\u201eUvid\u00edme se dole,\u201c<\/strong> \u0159ekl ti\u0161e a zmizel v chodb\u011b.<\/p>\n
\n\u201eA tady je na\u0161e ztracen\u00e1 dru\u017ei\u010dka!\u201c<\/strong> zahul\u00e1kal Gigi, sotva m\u011b zaregistroval, a nat\u00e1hl ke mn\u011b ruku, aby si m\u011b p\u0159it\u00e1hl do hromadn\u00e9ho objet\u00ed.
\n\u201eByla jsem si jen p\u0159epudrovat nos,\u201c<\/strong> zalhala jsem s nevinn\u00fdm \u00fasm\u011bvem.
\nGigi se na m\u011b pod\u00edval t\u011bma sv\u00fdma opil\u00fdma, ale v\u0161e\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edma o\u010dima. Pak sjel pohledem na Mattea a zase zp\u00e1tky na m\u011b. Naklonil se k n\u00e1m, tak\u017ee jsme m\u011bli hlavy t\u011bsn\u011b u sebe. Z jeho dechu byla c\u00edtit grappa.
\n\u201eVy dva si mysl\u00edte, \u017ee jste stra\u0161n\u011b nen\u00e1padn\u00ed, co?\u201c<\/strong> za\u0161eptal spiklenecky a uchechtl se.
\n\u201eMatteo m\u00e1 rozcuchan\u00e9 vlasy a ty vypad\u00e1\u0161, jako bys pr\u00e1v\u011b ub\u011bhla maraton. Nebo d\u011blala n\u011bco jin\u00e9ho, co zrychluje tep.\u201c<\/strong>
\nC\u00edtila jsem, jak mi rudnou tv\u00e1\u0159e. Matteo se jen u\u0161kl\u00edbl a napil se ze sv\u00e9 sklenice.
\n\u00a0\u201eNev\u00edm, o \u010dem mluv\u00ed\u0161, Gi. Jen jsme si… vy\u0159\u00edk\u00e1vali star\u00e9 k\u0159ivdy,\u201c<\/strong> r\u00fdpnul si Matteo.
\n\u201eJasn\u011b. K\u0159ivdy,\u201c<\/strong> zopakoval Gigi ironicky a pevn\u011bji n\u00e1s stiskl.
\n\u201eHele, je mi to jedno. Jsem r\u00e1d, \u017ee jste tady. Oba. M\u016fj nejlep\u0161\u00ed k\u00e1mo\u0161 a moje s\u00e9gra. Jenom v\u00e1s pros\u00edm…\u201c<\/strong> zv\u00e1\u017en\u011bl a v\u00fdznamn\u011b se pod\u00edval sm\u011brem, kde sed\u011bla Matteova matka s jeho t\u00e1tou, \u201e…udr\u017ete to v tajnosti aspo\u0148 do z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed sn\u00eddan\u011b. M\u00e1ma by to zvl\u00e1dla, ale Matteova m\u00e1ma by z toho dostala psotn\u00edk a j\u00e1 nechci na sv\u00e9 svatb\u011b volat z\u00e1chranku.\u201c<\/strong>
\nS Matteem jsme si vym\u011bnili rychl\u00fd pohled.
\n\u201eSlibuju, br\u00e1cho,\u201c<\/strong> mrkla jsem na n\u011bj.
\n\u201eOfici\u00e1ln\u011b se st\u00e1le nesn\u00e1\u0161\u00edme.\u201c<\/strong>
\n\u201eP\u0159esn\u011b tak,\u201c<\/strong> p\u0159idal se Matteo.
\n\u201eVlastn\u011b jsem j\u00ed pr\u00e1v\u011b vysv\u011btloval, \u017ee m\u00e1 p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd vkus na boty.\u201c<\/strong>
\nGigi se rozesm\u00e1l, a\u017e se zaklonil: \u201eTo je ono! To chci sly\u0161et! <\/strong>Tak. A te\u010f se napijeme. Na to, \u017ee jste kone\u010dn\u011b dostali rozum. I kdy\u017e to mus\u00edte tajit.\u201c<\/strong>
\nCinkli jsme si se skleni\u010dkami. Jen v\u00a0p\u0159\u00edpad\u011b Mattea a Gigiho to bohu\u017eel nebylo zdaleka naposledy za tenhle ve\u010der. M\u016fj bratr m\u011bl zhruba za hodinu a p\u016fl docela slu\u0161n\u011b nakoupeno, zat\u00edmco jeho sv\u011bdek se je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d dr\u017eel, ale jeho v\u016fle nebyla bezedn\u00e1.
\n\u201eD\u00e1me si je\u0161t\u011b jednu rozlu\u010dkovou?\u201c<\/strong> pod\u00edval se na m\u011b prosebn\u011b Gigi.
\n\u201eJ\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee u\u017e je ide\u00e1ln\u00ed \u010das se sp\u00ed\u0161e rozlou\u010dit,\u201c<\/strong> pohladila jsem ho decentn\u011b po z\u00e1dech a rozhl\u00e9dla se, jestli n\u011bkde kolem neuvid\u00edm Ilarii. Nam\u00edsto ni se k\u00a0n\u00e1m dostal Federico. Prosebn\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edvala.
\n\u201eFederico! Dej si s\u00a0n\u00e1mi!\u201c<\/strong> vyzval ho Gigi.
\n\u201eCo se nal\u00e9v\u00e1?\u201c<\/strong> zeptal se Matte\u016fv t\u00e1ta, kter\u00fd mi pohledem dal najevo, \u017ee v n\u011bm m\u00e1m spojence.
\n\u201eGrappa! Ta nejlep\u0161\u00ed!\u201c<\/strong> zahul\u00e1kal Gigi a m\u00e1lem shodil pr\u00e1zdnou skleni\u010dku ze stolu, kdy\u017e se po n\u00ed natahoval, \u201emus\u00edme zap\u00edt… mus\u00edme zap\u00edt tu novou \u00e9ru, Federico!\u201c<\/strong>
\nFederico se pousm\u00e1l klidn\u00fdm, otcovsk\u00fdm \u00fasm\u011bvem a jemn\u011b, ale pevn\u011b chytil lahev, po kter\u00e9 se Gigi s\u00e1pal.
\n\u201eMysl\u00edm, \u017ee novou \u00e9ru u\u017e jsi zapil dostate\u010dn\u011b, Luigi,\u201c<\/strong> \u0159ekl sm\u00ed\u0159liv\u011b.
\n\u201eNeradi bychom, abys na svatebn\u00ed noci usnul d\u0159\u00edv, ne\u017e se v\u016fbec dostane\u0161 do pokoje. Ilaria by n\u00e1m to neodpustila.\u201c<\/strong>
\nGigi se na n\u011bj zad\u00edval s t\u00edm p\u0159ehnan\u011b soust\u0159ed\u011bn\u00fdm v\u00fdrazem opilce, kter\u00fd se sna\u017e\u00ed zaost\u0159it. Pak se rozz\u00e1\u0159il a t\u011b\u017ekou rukou popl\u00e1cal Federica po rameni, a\u017e se Matte\u016fv t\u00e1ta m\u00edrn\u011b prohnul.
\n\u201eTy jsi moudr\u00fd mu\u017e, Federico. V\u017edycky jsi byl,\u201c<\/strong> prohl\u00e1sil Gigi v\u00e1\u017en\u011b a pak se naklonil bl\u00ed\u017e, jako by mu cht\u011bl sv\u011b\u0159it st\u00e1tn\u00ed tajemstv\u00ed.
\n\u201eAle ty to nech\u00e1pe\u0161. My si mus\u00edme p\u0159ip\u00edt. Proto\u017ee te\u010f… te\u010f jsme kone\u010dn\u011b opravdov\u00e1 rodina!\u201c<\/strong>
\nZtuhla jsem. Krev se mi odlila z obli\u010deje. Pod\u00edvala jsem se na Mattea, kter\u00fd p\u0159estal d\u00fdchat.
\n\u201eSamoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsme,\u201c<\/strong> p\u0159ik\u00fdvl Federico trp\u011bliv\u011b a v\u016fbec nevypadal, \u017ee by v tom hledal dvojsmysly.
\n\u201eZn\u00e1me se l\u00e9ta. Matteo ti \u0161el za sv\u011bdka. To je pouto, kter\u00e9…\u201c<\/strong>
\n\u201eNe, ne, ne!\u201c<\/strong> p\u0159eru\u0161il ho Gigi a m\u00e1chl rukou tak prudce, \u017ee m\u00e1lem vyp\u00edchl Matteovi oko.
\n\u201eJ\u00e1 nemysl\u00edm jenom to! J\u00e1 mysl\u00edm n\u00e1s!\u201c
\n<\/strong>Gigiho prst se za\u010dal nebezpe\u010dn\u011b kym\u00e1cet ve vzduchu mezi mnou a Matteem.
\n\u201ePod\u00edvej se na n\u011b, Federico!\u201c<\/strong> vyk\u0159ikl nad\u0161en\u011b, \u201eZara… a Matteo! Tv\u016fj syn a moje sestra! Kone\u010dn\u011b jsou…\u201c<\/strong>
\nSrdce se mi zastavilo. Matteo vykro\u010dil, p\u0159ipraven\u00fd mu ucpat pusu d\u0159\u00edv, ne\u017e \u0159ekne slovo \u00bbspolu\u00ab nebo \u00bbv posteli\u00ab.
\n\u201e…kone\u010dn\u011b jsou na jedn\u00e9 lodi!\u201c<\/strong> dokon\u010dil Gigi v\u00edt\u011bzoslavn\u011b, i kdy\u017e mu jazyk trochu zakopl, \u201ekone\u010dn\u011b se p\u0159estali h\u00e1dat! Vid\u00ed\u0161? Stoj\u00ed vedle sebe a nete\u010de krev! Je to z\u00e1zrak! Jsme jedna velk\u00e1, \u0161\u0165astn\u00e1, italsk\u00e1 famiglia<\/em>!\u201c<\/strong>
\nTi\u0161e jsem si oddechla. Matteo sto\u010dil pohled k\u00a0davu host\u016f a napil se ze skleni\u010dky, kterou celou dobu dr\u017eel v\u00a0ruce.
\n\u201eV\u0161ichni na jedn\u00e9 lodi,\u201c<\/strong> zopakoval bratr, \u201ea Matteo je kapit\u00e1n… ne, Zara je kapit\u00e1n…\u201c<\/strong>
\n\u201eTo sta\u010d\u00ed, Gi,\u201c<\/strong> sykl Matteo, kter\u00fd ho chytil z druh\u00e9 strany pod pa\u017e\u00ed, aby nespadl do ke\u0159e s r\u016f\u017eemi.
\n\u201eU\u017e ani slovo. Tati? Uvid\u00edme se r\u00e1no.\u201c<\/strong>
\n\u201eR\u00e1no. Na sn\u00eddani,\u201c<\/strong> potvrdil mu Federico.
\nSledovala jsem, jak Matteo s vyp\u011bt\u00edm v\u0161ech sil vle\u010de m\u00e9ho bratra sm\u011brem k hotelov\u00e9mu k\u0159\u00eddlu. Gigiho nohy se pletly a Matteo mu musel prakticky n\u00e9st v\u011bt\u0161inu v\u00e1hy, p\u0159i\u010dem\u017e jeho b\u00edl\u00e1 ko\u0161ile se nap\u00ednala na z\u00e1dech. Zmizeli ve st\u00ednu podloub\u00ed a j\u00e1 tam z\u016fstala st\u00e1t sama, s pr\u00e1zdnou skleni\u010dkou a divn\u00fdm pocitem pr\u00e1zdnoty uprost\u0159ed dozn\u00edvaj\u00edc\u00ed oslavy. Cht\u011bla jsem j\u00edt hledat Ilarii, ale v kapse mi zavibroval telefon. Vyt\u00e1hla jsem ho. Zpr\u00e1va od Mattea.<\/p>\n
\nKdy\u017e jsem o p\u011bt minut pozd\u011bji zaklepala a vstoupila do pokoje 312, p\u0159iv\u00edtalo m\u011b tich\u00e9 chr\u00e1p\u00e1n\u00ed. Gigi le\u017eel na posteli tak, jak padl. V ko\u0161ili, jen s povolenou kravatou a jednou botou dole. Druhou m\u011bl po\u0159\u00e1d na noze, vis\u00edc\u00ed z postele. Matteo sed\u011bl na zemi na balkon\u011b, z\u00e1dy op\u0159en\u00fd o r\u00e1m otev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed. Sako m\u011bl pohozen\u00e9 na k\u0159esle, ruk\u00e1vy vyhrnut\u00e9 a v ruce dr\u017eel lahev miner\u00e1lky. Vypadal vy\u010derpan\u011b, ale kdy\u017e m\u011b uvid\u011bl, obli\u010dej se mu uvolnil.
\n\u201eCo d\u011bl\u00e1 tady? Nem\u011bl by b\u00fdt na pokoji s\u00a0Ilari\u00ed?\u201c<\/strong>
\n\u201eV tomhle stavu?\u201c<\/strong> k\u00fdvl k\u00a0n\u011bmu pobaven\u011b hlavou.
\n\u201eSl\u00edbil jsem ji, \u017ee ho p\u0159ed\u00e1m, a\u017e trochu vyst\u0159\u00edzliv\u00ed nebo aspo\u0148 a\u017e bude schopn\u00fd st\u00e1t na vlastn\u00edch nohou.\u201c<\/strong>
\n\u201eTak\u017ee z\u00e1chrann\u00e1 mise \u00fasp\u011b\u0161n\u00e1?\u201c<\/strong> zeptala jsem se \u0161eptem a zav\u0159ela za sebou.
\n\u201eZtr\u00e1ty na \u017eivotech nulov\u00e9, ztr\u00e1ty na d\u016fstojnosti… zna\u010dn\u00e9,\u201c<\/strong> uchechtl se a poklepal na m\u00edsto na zemi vedle sebe, \u201epoj\u010f si sednout. Tady je aspo\u0148 vzduch.\u201c<\/strong>
\nPosadila jsem se vedle n\u011bj na chladnou dla\u017ebu balkonu. Noc von\u011bla po jasm\u00ednu a vzd\u00e1len\u00e9m mo\u0159i. Bylo to p\u0159\u00edjemn\u00e9 ticho. \u017d\u00e1dn\u00e9 nap\u011bt\u00ed, jen \u00fanava dvou lid\u00ed, kte\u0159\u00ed p\u0159e\u017eili svatbu. Matteo se napil vody a podal mi lahev.
\n\u201eD\u00edky, \u017ee jsi p\u0159i\u0161la,\u201c <\/strong>\u0159ekl a op\u0159el si hlavu o ze\u010f.
\nZav\u0159el o\u010di.
\n\u201ePoslouchat Gigiho chr\u00e1p\u00e1n\u00ed o samot\u011b by m\u011b asi donutilo sko\u010dit dol\u016f,\u201c<\/strong> \u0161eptl.
\n\u201eOd toho jsou dru\u017ei\u010dky. Aby zachra\u0148ovaly sv\u011bdky,\u201c<\/strong> usm\u00e1la jsem se a napila se.
\nChv\u00edli jsme jen sed\u011bli s pohledem up\u0159en\u00fdm na m\u00e9ho bratra, zat\u00edmco se z p\u0159\u00edzem\u00ed se linuli muzika. C\u00edtila jsem z n\u011bj teplo a tu zbytkovou, p\u0159\u00edjemnou v\u016fni v\u00edna, kter\u00e1 se m\u00edsila s jeho parf\u00e9mem.
\n\u201eU\u017e ses rozhodla?\u201c<\/strong> zeptal se najednou do ticha, ani\u017e by otev\u0159el o\u010di.
\n\u201eO \u010dem?\u201c<\/strong>
\n\u201eAustr\u00e1lie,\u201c<\/strong> vydechl to slovo, jako by ho p\u00e1lilo na jazyku. Pooto\u010dil hlavu ke mn\u011b a jeho pohled byl najednou v\u00e1\u017en\u00fd, trochu zaml\u017een\u00fd, ale up\u0159\u00edmn\u00fd.
\n\u201eP\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee zp\u00e1te\u010dn\u00ed letenku jsi m\u011bla koupenou je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u0159\u00edletem.\u201c<\/strong>
\n\u201eP\u0159edpokl\u00e1d\u00e1\u0161?\u201c<\/strong>
\nPousm\u00e1l se.
\n\u201eZjistil jsem si to, pokud chceme b\u00fdt p\u0159esn\u00ed. A v\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 odlet poz\u00edt\u0159\u00ed,\u201c<\/strong> p\u0159iznal a jeho v\u00fdraz v\u00a0obli\u010deji zv\u00e1\u017en\u011bl.
\nSrdce mi posko\u010dilo. Tohle by ned\u011blal, kdyby mu na m\u011b nezale\u017eelo.
\n\u201eJak?\u201c<\/strong> p\u0159imhou\u0159ila jsem zkoumav\u011b o\u010di, na\u010de\u017e ticho pro\u0159\u00edzlo Gigiho zachr\u00e1p\u00e1n\u00ed.
\n\u201eSv\u00e9 zdroje z\u00e1sadn\u011b neprozrazuji,\u201c<\/strong> odv\u011btil Matteo, kter\u00fd se sna\u017eil sm\u00edch za\u017eehnat t\u00edm, \u017ee se napil.
\nChv\u00edli jsem ml\u010dela a pak jsem p\u0159iznala barvu.
\n\u201eZru\u0161ila jsem to. Dneska r\u00e1no. P\u0159ed ob\u0159adem.\u201c<\/strong>
\nMatteo na m\u011b z\u00edral. \u010cekala jsem vtip. \u010cekala jsem, \u017ee \u0159ekne n\u011bco o tom, jak\u00e1 je to chyba. M\u00edsto toho se mu po tv\u00e1\u0159i rozlil ten nejspokojen\u011bj\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv, jak\u00fd jsem u n\u011bj kdy vid\u011bla.
\n\u201eTo je dob\u0159e,\u201c<\/strong> zamumlal a nat\u00e1hl ruku, aby mi neohraban\u011b, ale n\u011b\u017en\u011b zastr\u010dil pramen vlas\u016f za ucho. Jeho prsty byly hork\u00e9.
\n\u201eTo je fakt dob\u0159e.\u201c<\/strong>
\n\u201ePro\u010d?\u201c<\/strong> r\u00fdpla jsem do n\u011bj jemn\u011b, \u201eb\u00e1l ses, \u017ee t\u011b nebude m\u00edt kdo vracet nohama na zem?\u201c<\/strong>
\nMatteo se ti\u0161e zasm\u00e1l a zavrt\u011bl hlavou.
\n\u201eNe,\u201c<\/strong> \u0159ekl a pod\u00edval se mi hluboko do o\u010d\u00ed. Ta opilost mu d\u00e1vala odvahu \u0159\u00edct pravdu.
\n\u00a0\u201eJe to dob\u0159e, proto\u017ee… up\u0159\u00edmn\u011b, stejn\u011b bych t\u011b nepustil.\u201c<\/strong>
\n\u201eJak nepustil?\u201c<\/strong> povyt\u00e1hla jsem obo\u010d\u00ed.
\n\u201eProst\u011b nepustil,\u201c<\/strong> pokr\u010dil rameny s tou svou odzbrojuj\u00edc\u00ed italskou logikou.
\n\u201eAsi bych ti schoval pas. Nebo bych podplatil celn\u00edky.\u201c<\/strong>
\n\u201eTo bys neud\u011blal.\u201c<\/strong>
\n\u201eUd\u011blal,\u201c<\/strong> p\u0159ik\u00fdvl v\u00e1\u017en\u011b, ale v o\u010d\u00edch mu hr\u00e1ly jisk\u0159i\u010dky.
\n\u201eA bylo by mi to jedno. Klidn\u011b bych ud\u011blal tu nejv\u011bt\u0161\u00ed sc\u00e9nu v historii leti\u0161t\u011b Firenze-Peretola. Proto\u017ee p\u0159edstava, \u017ee nastoup\u00ed\u0161 do letadla a zase zmiz\u00ed\u0161 na druh\u00fd konec sv\u011bta…\u201c<\/strong>
\nOdml\u010del se a jeho ruka sklouzla z m\u00fdch vlas\u016f na mou tv\u00e1\u0159, kde z\u016fstala.
\n\u201e…ta p\u0159edstava se mi v\u016fbec nel\u00edbila.\u201c<\/strong>
\nPolkla jsem. Bylo to sobeck\u00e9, troufal\u00e9, mo\u017en\u00e1 trochu toxick\u00e9… A bylo to to nejhez\u010d\u00ed, co mi kdy \u0159ekl.
\n\u201eM\u00e1\u0161 \u0161t\u011bst\u00ed. U\u0161et\u0159ila jsem ti za ty celn\u00edky,\u201c<\/strong> usm\u00e1la jsem se.
\nMatteo mi \u00fasm\u011bv neoplatil. M\u00edsto toho se ke mn\u011b naklonil bl\u00ed\u017e a jeho palec m\u011b znovu pohladil po tv\u00e1\u0159i. P\u0159esn\u011b tam, kde mi odpoledne set\u0159el tu slzu.
\n\u201eV\u00ed\u0161, co m\u011b dneska \u0161tvalo nejv\u00edc?\u201c<\/strong> zeptal se ti\u0161e, hlasem, kter\u00fd najednou nem\u011bl nic spole\u010dn\u00e9ho s vtipkov\u00e1n\u00edm.
\n\u201e\u017de se vypilo m\u00e1lo v\u00edna?\u201c<\/strong>
\n\u201e\u017de jsem tam musel st\u00e1t, dr\u017eet p\u00f3zu a nechat t\u011b v tom samotnou,\u201c<\/strong> \u0159ekl a jeho hlas zhrubl.
\n\u201eVid\u011bl jsem, jak se dr\u017e\u00ed\u0161, Zaro. A m\u011bl jsem sto chut\u00ed se na cel\u00fd slib vyka\u0161lat a prost\u011b si pro tebe doj\u00edt. Proto\u017ee st\u00e1t tam pro Gigiho bylo fajn… ale nemoct tam b\u00fdt pro tebe m\u011b ni\u010dilo. A to mus\u00edme zm\u011bnit. Chci b\u00fdt ten, o koho se op\u0159e\u0161, kdy\u017e to na tebe padne. Kdykoliv.\u201c
\n<\/strong>Zpracov\u00e1vala jsem jeho slova. Ne\u010dekala jsem, \u017ee od n\u011bj tohle n\u011bkdy usly\u0161\u00edm a u\u017e v\u016fbec ne v den svatby Gigiho. Nejsp\u00ed\u0161 si v\u0161iml m\u00e9ho v\u00fdrazu a tak se rozhodl tu atmosf\u00e9ru trochu odleh\u010dit.
\n\u201eNa stupnici od jedn\u00e9 do deseti, jak moc sympatick\u00e1 je ti moje m\u00e1ma?\u201c<\/strong> zeptal se.
\n\u201ePro\u010d?\u201c<\/strong>
\n\u201eProto\u017ee poz\u00edt\u0159\u00ed m\u00e1 Tino narozeniny. A j\u00e1 po dne\u0161ku v\u00edm, \u017ee krizov\u00e9 situace, a\u0165 u\u017e jde o Gigiho, nebo o moji matku, zvl\u00e1d\u00e1m l\u00edp, kdy\u017e jsi bl\u00edzko.\u201c<\/strong>
\nPousm\u00e1l se a palcem m\u011b pohladil po h\u0159betu ruky.
\n\u201eBude tam cel\u00e1 rodina. Na\u0161i, Pietro, babi\u010dka… budou \u0159e\u0161it politiku, kdo co d\u011bl\u00e1 blb\u011b, pro\u010d Pietro d\u011bl\u00e1 v\u0161echno dob\u0159e. Ale je u toho sk\u00e1kac\u00ed hrad a p\u00e1n s cukrovou vatou, co\u017e to obvykle zachra\u0148uje.\u201c
\n<\/strong>Zv\u00e1\u017en\u011bl a pod\u00edval se mi hluboko do o\u010d\u00ed.
\n\u201eV\u00edm, \u017ee to nen\u00ed zrovna romantika p\u0159i sv\u00ed\u010dk\u00e1ch, ale hned potom za\u010d\u00edn\u00e1 z\u00e1vodn\u00ed v\u00edkend. Monza. N\u00e1\u0161 dom\u00e1c\u00ed z\u00e1vod. Ten nejv\u011bt\u0161\u00ed bl\u00e1zinec v roce.\u201c<\/strong>