Překvap mě a řekni něco chytrého…
MATTEO Zase jsem to trefil. Poslední kolo, trať už byla probržděná, ale držela. Měl jsem pocit, jako kdyby moje tělo pohltilo veškerý adrenalin kolem. Soustředil jsem se jen na jednu věc. Zajet to tak, aby až se na tohle bude jednou někdo dívat ze záznamu, dotyčnému proběhlo hlavou: On fakt věděl, co dělá. Když jsem … Continue reading PADDOCK – 10. DÍL
MATTEO Seděli jsme s Gigim v naší oblíbené pekárně kousek od centra, dávali si cappuccino a zajídali ho cornettem. Užíval jsem si tyhle chvíle, protože mě za chvíli čekal několikaměsíční kolotoč cestování po světě, kdy jsem tyhle momenty musel oželet. „Nedokážu si tě představit v ordinaci,“ konstatoval jsem překvapeně, když mi řekl, že dnes vymění záchranářskou … Continue reading PADDOCK – 9. DÍL
MATTEO Večeře probíhala v klasickém stylu těchto akcí. Formální rozhovory, nucené úsměvy a konverzace, které bylo třeba vést, i když bych byl radši kdekoliv jinde. Sponzoři, partneři, lidé, jejichž přízeň znamenala pro tým hodně. Hlavně finančně. Myslím, že vedení stáje mě mělo rádo i proto, že jsem měl pro tyhle věci cit. Věděl jsem, kdy … Continue reading PADDOCK – 8. DÍL
ZARA „Co chceš?“ „Chci vědět, jak dlouho se mu už válíš v posteli. Moc dlouho ti po mě asi smutno nebylo…“ „Kvůli tomu se mi snažíš už druhým dnem dovolat?“ „Ne. Chtěl jsem ti jen pogratulovat k senzačnímu úlovku. Teď si aspoň nemusím vyčítat, že jsem to ukončil. Udělala bys to stejně, jen o něco později.“ … Continue reading PADDOCK – 7. DÍL
MATTEO Ráno jsem nepotřeboval budík. Stačil mi pocit viny. Svítající slunce kreslilo na stěnách zlaté pruhy, které proklouzly mezi záclonami a přinutily mě otevřít oči. Vedle mě spala Zara, jejíž světlé vlasy byly rozprostřené po polštáři. Teď, když její pusa nevypouštěla sarkastické poznámky a spokojeně spala, vypadala křehce a zranitelně. Potáhl jsem peřinu tak, aby … Continue reading PADDOCK – 6. DÍL
GIANLUIGI „Jak to jako myslíte, že odjel?“ zvýšil jsem hlas na asistentku notáře, když jsme se Zarou bezvýznamně dlouhé minuty seděli v čekárně před jeho kanceláří, která ale byla prázdná. Byla to vlastně taková ta klasická italská kancelář, která voněla starým dřevem, měla těžké mahagonové stoly a police byly narvané šanony a knihami, které už … Continue reading PADDOCK – 5. DÍL
ZARA „Ano. A myslím, že v témže roce Itálii poprvé její účast na mistrovství k něčemu byla,“ usmála jsem se na Mattea sladce. Ital se na mě podíval s úšklebkem, ale než stačil odpovědět, celou halou se rozezněla dramatická hudba a na kostce nad ledem se rozblikal klubový znak domácího týmu. Dav kolem nás okamžitě … Continue reading PADDOCK – 4. DÍL
ZARA Gigi kvůli předávání pacienta na urgentní příjem přišel s asi čtvrthodinovým zpožděním. Byl po noční službě dost zmožený a přemluvil mě, abych mu nechala místo vzadu, kde se bude moct aspoň trochu prospat. Bez komentářů jsem se posadila na místo spolujezdce a rozhlédla se v interiéru auta. Matteovo Ferrari Purosangue bylo nejspíš to nejluxusnější auto, ve … Continue reading PADDOCK – 3. DÍL
ZARA Včera po příletu jsem se naložila do vany, ale sotva jsem ale stihla ponořit ramena pod hladinu, zazvonil telefon. Volal Zane. Prý jsem u něj doma nechala pár krémů, a kdy si je přijdu vyzvednout. Nebo ještě lépe – jestli mi je může přivézt. Nejspíš nechtěl, abych měla čestné místo v první řadě na … Continue reading PADDOCK – 2. DÍL
Zara „Jaký je důvod vaší návštěvy?“ zeptal se obtloustlý postarší Ital s vousem, který zkoumal můj australský pas poté, co jsem přiletěla do Florencie. Letištěm vonělo čerstvé pečivo a zároveň do útrob doléhala vlhkost, kterou způsoboval lednový déšť venku. Čekala jsem ale, že místní budou podstatně hlučnější. Připadalo mi, že je tady poměrně klidno. „Dědické řízení,“ … Continue reading PADDOCK – 1. DÍL